Přijedu takhle na zmrzku po dvou dnech volna načerpaná silou a dobrou náladou. Říkám si, že mě nic nemůže z mé úžasné nálady vytrhnout. Vytáhnu si telefon a začnu obvolávat lidi z tarifu "Přátelé v síti" abych zabila čas. povídám, poslouchám, povídám...poslouchám a nic neslyším. ...a sakra...umřela mi baterka a zrovna dneska nemám sebou nabíječku...takže povídání je konec....takže snad taky proto z nudy píšu tento nudný rádoby příběh či úvahu nebo jak to mám nazvat. Taky tohle píšu proto, abych si vzpoměla zas někdy třeba v zimě až přestanu být přežraná zmrzliny a přesezená tady z té hrozné barové židličky a dostanu chuť si jen tak zavzpomínat na toto " úžasné" léto. Takže sedím, sedím a už se blíží první zákazníci. " Dobrý den, jakou máte zmrzlinu?" Už touhle svojí otázkou mě prostě pořádně vytočí. Řeknu si, že je ta paní prostě jen slepá a nevidí ten VELKÝ nápis přímo uprostřed budky VANILKOVÁ, POMERANČOVÁ, MÍCHANÁ. Ještě s dobrou náladou ji tedy ten velký nápis hlasitě přečtu. Paní se rozmýšlí a " nečekaně "řekne že si dá teda tu míchanou. Natočím ji zmrzlinu a ona na mě hodí vražedný ksycht a zařve : " Jako ta míchaná není s čokoládou?" " Ne, není paní, říkala jsem Vám, že máme vanilkovou, pomerančovou a míchaná je z těch dvou. "Aha, já myslela že míchaná je s čokoládovou." Dál si téhle paní radši nevšímám a neznepokojuji se. Tohle je totiž úplně normální. Po téhle paní příjdou možná dva, MAXIMÁLNĚ tři vcelku normální lidi a to jako fakt maximálně. Ale co to...vidím, jak se tady blíží pán, který chce dva kopečky vanilkové. Říkám mu, že tohle není zmrzlina kopečková, ale točená, na což mi pán odpoví, že si dá teda jen jeden kopeček té vanilkové...Už začínám mírně chytat nervy, ale říkám si, že to je asi tím sluníčkem, které dneska dost pere a pěkně mě to sere....Pak příjde paní asi s dvouletou holčičkou a aniž by ji řekla jaká zmrzlina vlastně je, zeptá se jí, jakou zmrzlinu chce...dítě nejdřív pět minut mlčí a pak řekne, že chce jahodovou...která samozřejmě není tak to změní na čokoládovou....matku takového dítěte bych asi nechala zabít protože to děcko je fakt chudák a já? no v tu chvíli ještě větši protože jsem hrozně netrpělivý člověk. nakonec se držím v tomto divadle jen jako divák a držím prostě hubu.......Když odkráčí tahle exotka, příjde k mému stánku nějaká cigána..pomalu se mi do něho vyklání a já ji svým odsouváním se dozadu (moc to nejde, hnedka tam je dřez) ji dávám najevo že překročila intimní zónu. Cigana mi nabízí " značkové parfémy" a jelikož zrovna dneska si mám chuť s takovýma inteligentníma lidma jako je ona povídat začnu se se zájmem vyptávat na to, jak tato vůně voní a zda-li má i nějaké vzorky....a že bych si to ráda koupila, ale že tuhle vůni bohužel neznám a já jsem hodně na ty vůně....a co ona? " pěkně, pěkně to voní slečno za dvě stě" je neodbytná tak ji odpálkuju, náš rozhovor nikam nevede a mi tady jdou další lidi. " Dobrý den, tak co to bude?" vysolím už možná s umělým úsměvem, ale snažím se sama sobě tímhle zlepšit náladu. Zcela jasná šetřící důchodkyně, takové paní už poznám, vidím jim to na očích. "Malou míchanou" na mě vychrlí aniž by se podívala, jakou vůbec máme...vlastně ji to ani nezajímá...chce jen tu nejlevnější. Pět minut na mě vysypává deset korun v drobných korunách, které ještě pět krát otočí aby mi náhodou nedala o něco víc...zaplať pánbůh že už nejsou padesátníky...byla bych jako prasátko. Dám ji zmrzku a ona mi na to vpálí, že je moc malá. Njn, logicky kdyby si dala střední nebo velkou, měla by jí větší. Pak mi tu začne cpát, že naproti mají za 10 Kč větší, ale co se přidá na kvantitě se logicky ubere na kvalitě, nikdo nepodniká aby prodělal. Ok..neříkám, že tam větší není...a vlastně mi to je jedno...ať si jde tam...nemám pocit, že bych ji tam tahala a nutila jako mě ta cigana k tomu parfému...ani nemám pocit že bych na budce měla napsané že prodávám nejlevnější a největší zmrzku v Ostravě...vůbec ji nenutím si ji kupovat...takže ji jen tak pozoruju a říkám si komu to vlastně cpe....ale ať se mi paní svěří...já jsem dobrá mlčící psycholožka....V Praze mají třeba kopeček za 59 Kč. Je to drahé, ale dokud si to lidi budou kupovat, bude to existovat a tím pádem i vynášet...takže nechápu proč má ta paní drzost mě tu srovnávat s někým...taky ji neříkám že má hnusný ksycht k jejímu manželovi a že tamhle ten hnusný chlap by se k ní hodil víc...AAAAAA blíží se maminka nějaká...a to je další problém. Kornoutky navíc? Lidi nemůžou pochopit, že děláme inventuru na základě prodaných kornoutků...Když šéf přiveze 630 kornoutků na zmrzku za 10 Kč chce za prodanou bednu 6300 Kč. Ne, oni to nechápou. Smějí se a ironicky povídají, že šéf si přece nevšimne, že jeden kornoutek chybí. Tváří se u toho jako největší borci a chytrolíni světa. To jsou skupina lidí, kterým mám chuť nakopat zadek už jen za ten jejich rádoby chytrý výraz v ksychtu. Dneska jsem se tedy hecla, zašla do papírnictví a obětovala svých 39 Kč( o bože to je skoro hodina poslouchání těch blbých keců na zmrzlině) a koupila jsem výkresy, liháč, lepící pásku a další podobné věci . Napsala jsem liháčem že kornouty navíc nedáváme. Lidi jsou totiž fakt posedlí a kvůli každého kornoutku jsou schopni volat šéfovi, který jim stejně řekne že pravdu nemají oni, ale já...místo aby se mi omluvili hodí na mě hnusný ksycht div na mě tu zmrzku nechlustou a odkráčejí si na podpatečku...ok...si říkám...musím být asi zlá...security a život mě naučil:-D Tak a má práce je hotová...hotové umělecké dílo teďka visí v budce....Slovo Nedáváme třikrát zvýrazním, podtrhnu a k mému plakátu přidám ještě obrázek přeškrtnutého kornoutku a velký vykřičník...tak a jsem za vodou..řeknu si...a jsem ráda, jak dobře jsem to vyřešila. Hnedka se mi vrátí úsměv na tvář, když v tom příjde paní a řekne, že chce malou pomerančovou a jeden kornoutek navíc. Můj úsměv klesne a mi nezbývá nic jiného, než si říct, že i tento den přispěl k mému přesvědčení o tom, že žiju ve světě plném naprosto tupých idiotů...pokračování příště...zítra mám volno:-D