Sedím a přemýšlím, jestli vůbec existuje láska,vždycky ,když se mi někdo líbí a vypadá to slibně ,tak z toho nakonec vyplyne,že ,mi ten chlap řekne: ,,Budeme zatím dobrý kámoši a potom se uvidí´´.... Bolí to , ale co se dá dělat nemůžeme nikoho přinutit,aby nás měl rád , tak jak ,my chceme člověk se s tím musí smířit,ale ten paradox je , že nakonec,když já se přemůžu,srovnám svoje srdce i hlavu a začnu ho brát jako kámoše a je pro mě kámošem i v okruhu cutovém, tak přijde a řekne , že mě miluje a chce být něco víc než kamarád..... Ptám se proč se to tak pokaždé????
Asi platí citát...
Milujeme ty , co nás odmítají a odmítáme ty , co nás MILUJÍ...
A nebo nabídnout kamarádství tomu ,kdo chce lásku, je jako nabídnout chleba tomu, kdo umírá žízní.
To už je a vás, který citát si vyberete....