díky tobě zase žiju! 29.Srpen 2008
chci ti přede všema moc poděkovat za to že jsi a hlavně semnou!díky tobě sem našla to co sem hledala!je to důvod proč žít miluju tě! napsal/a: aneta-letna 20:27 | Link komentáře (0)
I HaTe tHaT,I LoVe yOu!! 28.Červen 2008
Newim co se ti stalo!bo kdo ti co udělal awe já ne!Newim co si o mě myslíš a je mi tho jedno jdi do pr***e si namyšlenej a nemáš na co!Myslíš si že za tebou chodí půlka DC že co!!Jsi kuchař,je ti 20 let,uplne blbej hulíš,chlastáš kouříš a proto si jako ten king jo?Vylejváš si svůj stek na mě awe tak to nebude nejsem žádná malá naivní p**a chápeš to!A nenechám si od tebe sr*t na hlavu!Dřív sem řikala LÁFKUJU TĚ awe teĎ NESNÁŠIM TĚ!!!Jsi pro mě podstatnej jako hovno u cesty víš?Trapák největší awe abych ti nakonec řekal pravdu mám tě moc ráda a nikdy nezapomenu ty si my dal světlo a vzal si mi ho!!!Sedim v temný uličce sama a nic mě nezajíma!Buď můj přítel přinejlepším BUĎ MŮJ!!!
napsal/a: aneta-letna 20:21 | Link komentáře (0)EeMo- jO NeBo nE?u mĚ JeDnOZnAčNě NE!!! 26.Červen 2008
Emo je americký slangový výraz označující styl oblékání nebo hudby, nebo též nešťastný a melancholický stav mysli. Jako emo jsou také označování členové "emo scény" a osoby zapadající do příslušného stereotypu.
HISTORIE
Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl inspirovaný tehdejší washingtonskou scénou. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.
Původ výrazu samotného je nejasný. V roce 1985 členové skupiny Rites of Spring poznamenali v interview pro časopis Flipside, že je někteří fanoušci začali označovat jako "emo", údajně podle emocí, které skupina ukazovala při svých vystoupeních. V následujících letech bylo "emo" vnímáno jako zkratka z "emotive hardcore", či "emotional hardcore", čímž byl tehdy druh hudby označován.
V dnešní době je slovo emo používáno v širším významu, a je často považováno za zkratku slova "emotivní". Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější "emo" styl, jehož texty daleko více oslovovaly teenagery, poprvé zakoušející životní a vztahovou frustraci.
Spolu s tím začala být hudba známější, a "emo" začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost. Na fanoušky pak často mířily věty jako "nebuď tak emo" či "vzmuž se, emo děcko" vyjadřující dojem, že se berou příliš vážně.
Když začala velká vydavateství zařazovat skupiny jako "emo", postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace. S tím začal být s emo spojován styl skupin jako My Chemical Romance, The Used, Hawthorne Heights nebo Taking Back Sunday, a to včetně černého líčení očí a dlouhých vlasů, zakrývajících oči, i když ti už mají s prapůvodním emem jen málo společného.
MODA A KULTURA
Jako emo jsou označovány dva různé styly oblékání. První vychází z "indie emo" scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punk rock. Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki barvách. Trička bývají menší, s potiskem ve stylu osmdesátých let. Tašky a batohy bývají zdobeny špendlíky a odznáčky různých kapel.
Druhý populární styl je tmavší a vyznačuje se narovnanými vlasy obarvenými na tmavo (typicky černou, červenou, nebo nějaký nepřirozený odstín tmavé barvy). Muži nosí upnuté kalhoty, obvyklý je piercing rtů či obočí a tmavý makeup (u žen i u mužů; nejvýraznější je černá tužka na oči, ale vyskytují se i červené oční stíny). Častým doplňkem jsou brýle s tlustými tmavými obroučkami, které občas nosí i jedinci kteří brýle nepotřebují.
Oblíbenou obuví jsou kotníčkové tenisky nebo skate boty.
Přestože "emo" označuje jak oblékání a postoje fanoušků emo scény, tak i původní hudební styl, jsou od sebe tyto dva významy značně vzdáleny. Emo jako hudební styl dlouho předchází slangovému označení "emo". Současně je mnoho dnes aktivních hudebních skupin označováno jako "emo" zhusta jen proto, že se jejich styl oblékání shoduje s významem slangového výrazu.
Častým stereotypem je asociace ema se sebepoškozováním, zejména pak podřezáním zápěstí, což může být do značné míry způsobeno "emo" texty, které o sebepoškozování nezřídka mluví.
Emo jako urážka
Výraz "emo" je v posledních letech také používán na Internetu jako urážka, vztahovaná na jedince jevící se jako psychicky labilní nebo rozebírající své osobní životy na veřejných diskusních fórech. "Emo" také bývá používáno k označení depresivních pocitů. U Emo jedinců se taky poměrně často vyskytují sebedestrukční sklony jako např. řezání žil apod.
napsal/a: aneta-letna 21:42 | Link komentáře (0)Byl deštivý jarní den ale on se už od rána na celý svět smál. Hrozně se těšil že zase bude s "ní". Byl jako malý kluk co netrpělivě čeká až uslyší zazvonění a vrhne se s rozzářenýma očima k vánočnímu stromku a rozbalí ten nejkrásnější dárek pod sluncem. Cítil se šťastný. Štěstí. Štěstí je ošemetná záležitost. Někdo ho má celý život dost a někdo ani pořádně neví co to vlastně je. Teď ale po tom malém klukovi není ani stopa. Na úsměv zbyla jen chabá vzpomínka a pocit štěstí nahradila spalující bolest. Sedí na svém oblíbeném místě a jeho ruce si s čímsi pohrávají. Chce se mu brečet. Ne, už ne … už je to lepší … slané slzy stékají po tvářích jak srdce bolí a zraněná duše padá do temnoty. Ta, co umí tolik dát a tolik, tolik vzít ukázala svou druhou tvář. Láska. Láska je slepý vrah … zabiják srdce a trýznitel duše. Láska je dar … pohlazení pro srdce a příjemný neklid pro duši.Bolest, slzy, smutek, déšť a zklamání. Je sám. Je sám samotný jako každá z kapek deště. Padají samy, mlčky, a když dopadnou na zem tak splynou a pak, až vysvitne slunce a pohladí je svými zlatými paprsky, tak zemřou. Sám jako kapka deště. Přál by si aby vysvitlo slunce. Smrt. Smrt je kráska zahalená v černých šatech. Pojď blíž, krásko, ať tu už nejsem tak sám. Pojď, přijď, půjdeme spolu na krásnou, dlouhou procházku. Projdeme se deštěm někam, kde je každému dobře.A co se vlastně stalo? Koho to zajímá… Ale on - jeho duše - by si tak potřebovala ulevit.
Byl deštivý jarní den ale já jsem se už od rána na celý svět usmíval. Těšil jsem se až budu zase s dívkou, pro kterou bych neváhal obětovat cokoliv. I to nejcennější co člověk má … pokud má můj život vůbec nějakou cenu. S ní? Možná. Bez ní? Nikoliv. Život bez ní není pro mne životem. Život. Omnis vita supplicium est - Celý život jest trestem. Ale proč se nechat trestat a nevědět za co? Proč a jak dlouho čekat až trest skončí? Byla dnes tak krásná. Krásná jako vždy. Byla mi nejjasnějším sluncem v tenhle zamračený den. Tyhle, pro mne vždy tak krásné, chvíle s ní ale už nikdy krásné nebudou. Teď je pro mne každá tahle chvíle jako dýka a ty dýky mne ubodávají. Jaké to vlastně bylo, když jsem jí poprvé uviděl? Byl pátek 14. září. Domluvili jsme si sraz v 15:30 na zastávce ČSAD. Seznámili jsme se na chatu a stali se z nás kamarádi. Chtěli jsme se poznat osobně, proto tahle schůzka. Moc jsem se těšil a zároveň jsem měl trému. A to jsem ještě nevěděl, že ona dívka není dívkou… Byl jsem tam o něco dřív a nervozita ve mně stagnovala právě když autobus odjel a dav vystoupivších cestujících se rozcházel všemi směry. Smluveným místem byla lavička u fontány poblíž kostela na návsi. Čekal jsem netrpělivě která postava půjde mým směrem. Žádná dívka ale mým směrem nešla zato se ke mně blížil anděl. Na ten pohled nikdy nezapomenu. Když jsme si pak ten večer psali, řekli jsme si dvě nejkrásnější slova. Chyba ovšem byla, že jsem jí onen den představil mého nejlepšího přítele. Od té doby uplynulo mnoho času a my jsme spolu za tu dobu byli častokrát venku … já, ona a on. A během téhle doby se do sebe zamilovali. Dozvěděl jsem se to měsíc po našem prvním setkání a myslel jsem si, že sám od sebe na místě umřu.
Co bylo dál? Oni byli spolu a on trávil dlouhý čas s výrazem bez života a neprospal snad ani jednu noc. Brečel. Brečel pro tu, která ho zradila. Dokonce uvažoval i nad tím, že to celé skončí ale naděje mu to nedovolila. Uběhl měsíc, pak dva a pak - zavolala.
Byla to snad celá věčnost … věčnost v temnotě a teď se najednou objevilo světlo. Zavolala mi. Dali jsme to znovu dohromady. Trávili jsme společná odpoledne a párkrát jsem byl i u ní doma na kytaře. A časem se objevil opět můj nejlepší přítel. A dnešním dnem to celé skončilo. Měl jsem se dozvědět pravdu. Pravda. Jaká pravda? Relativní, subjektivní, absolutní, objektivní a ta, která vítězí. Společné mají to jak dokáže jejich obsah bolet. Nikdy nezapomenu. Nejde to. Mé vzpomínky jsou bolest a já na ni nemám lék. Paměť. Paměť má tu vlastnost, že zachycuje a uchovává jen ty střípky vlastního bytí, jaké sama chce. Stačí jen minuta abychom si někoho zapamatovali, jen jedna hodina abychom si někoho oblíbili ale někdy nestačí celý život abychom na někoho zapomněli. Dnešek se přiřadí k těm chvílím, které bych si tak rád nepamatoval. Které bych tak rád nezažil.
Byl deštivý jarní den ale on se už od rána na celý svět smál. Teď už byl s ní. Pršelo a nebylo co dělat tak se rozhodli … ona se rozhodla … že zajdou pro jejich nejlepšího kamaráda. Když otevřel dveře vypadal jeho nejlepší přítel nějak jinak a on tušil, že se něco stane. Šli si sednout pod přístřešek k blízké hospodě. Bylo to zvláštní. Odešel na toaletu a nechal venku je samotné. Když se vrátil tak byl on pryč a na ní bylo poznat, že se cosi přihodilo. Když přišel čas loučení a oni spolu čekali na zastávce autobusu … vrátil se. Jen tak k nim přišel a nic neříkal.
Všimnul jsem si jak se na sebe dívají a … odešel jsem. Šel jsem domů ale cestou mi přišla SMSka. Konec. Můj nejlepší přítel a dívka, kterou jsem k smrti miloval byli zamilovaní jeden do druhého a já … já jsem si připadal jako někdo navíc. K smrti miloval … k smrti. Podvědomě jsem změnil směr. Konečně. Konečně jsem došel na své oblíbené místo. Lavička na vysoké skále tyčící se z lesa nad přehradu. Teď tu sedím a přemýšlím. A vzpomínám. Už je skoro tma a přestalo pršet. A i když se stmívá tak brzy vysvitne slunce aby odprostilo jednu samotinkou kapku deště, která právě dopadla tvrdě na zem, od všech strastí. V hlavě se mi omílá stále dokola všechen čas strávený s ní. Čas. Čas je prý lék na všechny bolesti. Ale zároveň dokáže svou vleklostí ubíjet. Ani jsem si neuvědomil, že jsem vyndal z kapsy svůj nůž. Doufám, že spolu budou šťastní. Že ona bude šťastná.
Myslel jen a jen na ni a na čas po který byli spolu a pohrával si se svým nožem a čekal jestli se neobjeví kráska v černém. Už byla noc. A pak najednou všechna bolest a trápení zmizeli spolu se všemi vzpomínkami a myšlenkami - jako kdyby někdo přestřihl nataženou nit. Jen nočním tichem se rozlehlo smutné zašeptání Miluju Tě, lásko. Té noci vysvitlo slunce.
napsal/a: aneta-letna 21:39 | Link komentáře (0)ZKlAmÁNí!!! 25.Červen 2008
Láska je silná věc,
ale nejde jen přes poklopec.
Láska bydlí v srdci,
u poklopce někdy končí,
tuhle lásku nemám ráda
a s ní kluka,
co si moc zahrává,
takovej kluk nezná lásku,
na tohle téma nevydá ani hlásku.
Ten kluk myslí jenom na to,
jak se dobře udělat,
nekouká však na okolí,
kolik holek srdce bolí,
kolika on ublížil.
Když jejich lásku odložil
a nákou děvkou místo lásky souložil.
Takové kluky střílela bych na potkání,
ale stále mi v tom něco brání!
Takovým klukům neumím odolat,
takový kluk mě dokáže svým pohledem udolat,
jen na chvilku se vznáším v oblacích,
než switne mi a zády se k němu obracím.
Zase sem se nachytala,
zase sem mu srdce dala, já se nikdy nepoučim, jednou už ale špatně zkončim....!!!
Láska zabíjí!!!
Zabili ho ve rvačce,
když zachránil život feťačce,
proto asi kudlu v zádech měl.
Měl tu holku strašně rád
a na to že se nemá prát
kvůli ní úplně zapomněl.Totiž včera na dýze,
sebrali jí peníze
hajzlové, co se tam nudili.
Potom jí ven vytáhli
a do křoví jí zatáhli,
chtěli, aby si trochu užili.
Přiběh tam její kamarád,
co jí měl už dlouho rád
a řekl těm hajzlům, aby jí nechali.
Oni na něj se otočili
a pak dva z nich na něj skočili
a ani se ho neptali.
Feťačka se zalekla
a někam stranou utekla,
on se zatím celkem v klidu pral..
Pěti hajzlům jenom trošku
rozsekal na hadry držku
a celkem s přehledem vyhrával.
Náhle se však jeden z nich
zvedl ze země a pích
nůž mu do zad a on k zemi pad.
Feťačka k němu přiběhla,
jemu už však nepomohla
jenže věděla, že jí měl strašně rád.
Od té doby nefetuje,
modlí se a medituje,
že on za ní svůj život položil.
Chtěla mu říct, že ho má ráda
nejen jako kamaráda,
on se toho už bohužel nedožil..
mILuu svý LudJA 20.Červen 2008
Ano ste to vy!!!Vy díky kterým žiju a nikdy nezapomenu!Jste to vy který mě maj rádi takovou jaká sem!!A pro to miluju já vás!!!Bez vás bych nebyla nic!Svama sem jako král bez vás nula!!!Jste to vy lidi za který bych položila život!!Máte svůj styl a vážíte si toho mýho to pro to ste moji!!Já vás nikdy nedám!!A kod ublíží těmto lidem dotken se mě!Pak ublížim já vám!A kdo ublíží mě ublížej mu moje ludja ty který wim že mě taky láfujou ajá je!Vy umřít já taky tělo tady bude ale duše ne!MiLuJU Vás a BUdu
vAšE AnEtqA
napsal/a: aneta-letna 23:22 | Link komentáře (0)
