Stačí jen málo k tomu si uvědomit, jak je drahocený čas, který máme a jak s ním často neumíme zacházet.
Asi jsem jednou z těch lidí, kteří nad vším až příliš hloubají. Často se přistihnu při úvahách, kolik chyb jsem v životě udělala. Asi nejsem jedna z mála, která se snaží žít naplno, ale zároveň se neustále zaobírá tím, co by ostatní dokázali lehkomyslně hodit za hlavu.
Místo toho, abych se poučila z nevyvedených rozhodnutí, dělám je znovu a znovu a znovu....a pak přicházejí stejné výčitky, jaké jsem měla už dřív. Je to pořád jako kolotoč, který se ne a ne zastavit.
Jednoho dne však přijdem na to, že ten kolotoč řídíme sami, a je jen na nás, zda zmáčkneme vypínač a nebo se necháme znovu ovládnout závratí z nové jízdy.
Já přišla na to, že už o další jízdu nestojím a po tom vypínači sáhla. Ujasnila jsem si spoustu věcí a priorit v životě....a mám konečně ve své hlavě jasno.
Myslím, že by tohle spoustě lidem taky prospělo.
