"Chyméra ironie"
Zhasla hvězda nad obzorem,
tma rozhostila se v mém srdci,
smutek bloudí všude kolem,
vždyť je to stále stejné přeci.
Myšlenky již plují samy mrtvým mořem,
balvan tíží spánek v noci,
kdo bez viny jsi - hoď kamenem,
vždyť je to stále stejné přeci.
Ruku v ruce společně už asi nepůjdem,
možná je to díky >>vyšší moci<<,
Ty jdeš za jiným svým životem,
vždyť je to stále stejné přeci.
Jak tenká nit táhne se mým světem
zhasínání plamenů na každé další svíci,
konce nerozdílné stávají se ironickým zvykem,
Bože, musí se to někdy změnit přeci!
