bekys_17

Skládám slůvka vedle sebe,
jak neskládá je žádný jiný.
Jen ta nejhezčí jsou pro tebe,
v srdci mám obrázek jediný.

Skládám věty pod sebe
v noční chvíli samotný,
z tramvaje se dívám do nebe,
chci cítit tvůj dotyk hřejivý.

Sloky řadím pod sebe,
chybí mi tvůj pohled hojivý.
Bez něj mě i mráz víc zebe,
ženu vpřed ten měsíc lenivý.

Poemy píšu pod sebe,
s perspektivou krásného bytí,
jak smutno je mi bez chvíle,
kdy mi ta nejhezčí hvězda na cestu svítí...