:-)
Dva faráři po práci sedí v pěkném počasí na lavičce před farou a popíjejí červené víno.
"Co myslíte, bratře, dožijeme my se toho, až Vatikán vydá dekret o zrušení celibátu?"
"Nevím, bratře, my ještě asi ne, ale naše děti už určitě."
Dva faráři po práci sedí v pěkném počasí na lavičce před farou a popíjejí červené víno.
"Co myslíte, bratře, dožijeme my se toho, až Vatikán vydá dekret o zrušení celibátu?"
"Nevím, bratře, my ještě asi ne, ale naše děti už určitě."
Policajti mají výplatu, nadporučík volá podle jména:
"Novák!"
"Tady!"
"24.800 Kč" a Novák si jde pro prachy.
"Mrkvička!"
"Zde!"
"25.200 Kč" a Mrkvička si jde pro prachy.
"Souhrn!" Nikdo se neozývá. neozývá.
"Souhrn!!!" Zase ticho.
"To je blbec, má tady 183.400 Kč a nechce si to vybrat..."
Má neznámá lásko,
dýcháš a žiješ možná někde daleko,
možná docela blízko mne...
Neznám však rysy tvé tváře.
A nedovím se nic o prstech,
jež z převzácné příze utkaly tvůj život,
dokud mi sám nepovíš,jak je zauzlen,
jak je spředena jeho látka.
kéž bys dnes večer myslel na mne,
jako já myslím na tebe.
Ne jako na princeznu ve snovém zlatém šatu,
to bych nebyla já.
Přijmi mě však v dlouhé noci svého netrpělivého srdce.
Vždyť i já jsem, OPRAVDU jsem.
i když mi schází tvá tvář.
Pro tebe se teď ze všech sil chci obohatit,
abych i tebe obohatila.
A stále se budu učit dávat bez toho, abych brala.
Vždyť až se mi zjevíš, až na tobě spočinou mé oči,
nechci tě uchvátit, přijít si pro tebe jako zloděj,
ale chci tě přijmout jako nabízený poklad.
Tím pokladem budeš TY a sám se daruješ.
modlím se za tebe dnes večer,
vždyť ty jsi, a již kvůli tobě chci být věrná,
protože i ty se trápíš, a snad i pro mne.
a zítra, tak toužebně si to přeji, budu tvým sluncem
a ty mým pramenem.
Darujeme si sebe navzájem k novému životu
a dáme světu to, co potřebuje.
Váhu naší lásky, jež by mu bez nás chyběla.
Má neznámá lásko,
ještě je třeba čekat,
jak bolestné je pro milence čekat v temnu bez tváře!
Já však vím, že se naše dva životy hledají a volají,
a jsem si teď jista, že v hlubině našich nočních tužeb
zpívá v nás touha a ta nás přivede k sobě.
Jako strom,
pevný a krásný,
s kořeny do země pevně vnořenými,
bez kořenů a země by nedokázal žít.
Jako strom,
který vztahuje své větve k nebi,
bez větví a nebe by též nemohl žít.
Jako strom,
který roste pro sebe a roste pro druhé.
Všichni ho potřebujeme
k dýchání, k zahřátí,
k stavění, k bydlení,
k lásce a ke spánku,
k žití i po smrti.
Jako strom, který není na světě sám
ale roste v lese vedle jiných stromů.
Přijmi ty, kteří k tobě přibíhají;
zůstaň však sám sebou a odmítni chamtivce,
kteří tě chtějí jen využít pro své vlastní potěšení
a prospěch.
Buď tím stromem, kterým máš být,
ale buď stromem pro durhé.
Vnitřní hlas nemluví slovy, ale jazykem srdce, jazykem beze slov. Je jako orákulum, které říká vždy jen pravdu.
PANDURANGA HARI
MUKUNDA MURARI
PANDURANGA PANDURANGA
PANDURANGA HARI
PANDURANGA HARI DŽAIDŽAI
PANDURANGA HARI
PANDURANGA PANDURANGA
PANDURANGA HARI
Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.