Modlitba za mou lásku...
Má neznámá lásko,
dýcháš a žiješ možná někde daleko,
možná docela blízko mne...
Neznám však rysy tvé tváře.
A nedovím se nic o prstech,
jež z převzácné příze utkaly tvůj život,
dokud mi sám nepovíš,jak je zauzlen,
jak je spředena jeho látka.
Má neznámá lásko,
kéž bys dnes večer myslel na mne,
jako já myslím na tebe.
Ne jako na princeznu ve snovém zlatém šatu,
to bych nebyla já.
Přijmi mě však v dlouhé noci svého netrpělivého srdce.
Vždyť i já jsem, OPRAVDU jsem.
Má neznámá lásko, miluji tě,
i když mi schází tvá tvář.
Pro tebe se teď ze všech sil chci obohatit,
abych i tebe obohatila.
A stále se budu učit dávat bez toho, abych brala.
Vždyť až se mi zjevíš, až na tobě spočinou mé oči,
nechci tě uchvátit, přijít si pro tebe jako zloděj,
ale chci tě přijmout jako nabízený poklad.
Tím pokladem budeš TY a sám se daruješ.
Má neznámá lásko,
modlím se za tebe dnes večer,
vždyť ty jsi, a již kvůli tobě chci být věrná,
protože i ty se trápíš, a snad i pro mne.
Já se připravuji, i ty se připravuješ,
a zítra, tak toužebně si to přeji, budu tvým sluncem
a ty mým pramenem.
Darujeme si sebe navzájem k novému životu
a dáme světu to, co potřebuje.
Váhu naší lásky, jež by mu bez nás chyběla.
Má neznámá lásko,
ještě je třeba čekat,
jak bolestné je pro milence čekat v temnu bez tváře!
Já však vím, že se naše dva životy hledají a volají,
a jsem si teď jista, že v hlubině našich nočních tužeb
zpívá v nás touha a ta nás přivede k sobě.
