Čím víc se věci mění, tím víc zůstávají stejné, nevím kdo to řekl jako první, možná to byl Shakespeare nebo Sting, ale je to věta, která naprosto vystihuje můj tragický rys…neschopnost změny. A asi v tom nebudu sama,jak poznávám lidi vidím, že s tím má potíže skoro každý, každý chce zůstat stejný tak dlouho jak jen to půjde, zůstat v klidu, je vám v tom nějak líp. A když trpíte aspoň víte jaká bolest se dá čekat. Kdyby jste někomu uvěřili a vylezli ze svoji skořápky a udělali něco nečekaného, kdo ví jaká další bolest by vás tam ještě čekala, možná by to byla ještě horší. Tak všechno necháte tak jak to je, vydáte se po staré známé cestě, která se vlastně nezdá tak špatná, není to žádná tragédie, nejste na drogách, nikoho jste nezabili, no možná tak trochu sebe. A když konečně něco změníte není to jako zemětřesení nebo výbuch není z vás najednou úplně jiný člověk nic tak velkého se nestane. Většina lidí si toho vůbec nevšimne, pokud se nepodívá pořádně zblízka. To ale většinou nikdo neudělá. Ale vy si toho všimnete a cítíte obrovskou změnu a doufáte, že takový teď zůstanete napořád, že teď se už nikdy nebudete muset měnit…………
napsal/a: berusinecinka 14:28 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář