bigboo

Jednou mi jeden muž řekl, že největší umění je udělat si přítele. Tak jsem do něj strčil a shodil ho do škarpy, myslel jsem, že po mě něco chce…
                                                                    Boodin – Real Life Story

Snažte se mne pochopit. Někdo prostě musí stát na druhé straně, aby dal vašemu konání smysl, někdo musí být tím, s kým je vaše jednání srovnáváno, neboť jedině konfrontací s opozicí můžete přijmout klady vašich skutků. A čím tvrdší budu já, tím kvalitněji se můžete cítit vy. Ergo: dělám to pro vás…

Problém a důvod pro vznik tohoto textu vyvstal ve chvíli, kdy jsem měl po jiném komunikačním kanále příteli definovat, kam že jsem to vlastně přihlásil. Cože to je za server ten ‚líbím se ti‘. Zvlášť pak když název serveru je natolik zavádějící a hlavně: jak bych se já – do pytle - mohl a měl někomu líbit?! Samozřejmě následoval dotaz, jestli jsem se ‚nepřekopl‘, neboť změna sexuální orientace, pokud není diskutabilní již od puberty, přichází právě kolem 30tého roku věku; čili jsem se musel obhájit, že homosexualita tím stimulem skutečně nebyla a že stále prodlévám v sálající náruči masivního heterosexuálna.

Cesta sem byla velmi prostá. Na poněkud dospělejším online místě probíhala dynamická debata přecházející až v korektní flame s tím, že do textu byly postovány ty nejvíce ‚problematické‘ profily některých uživatelů ‚líbím se ti‘. Byla tepána jejich nekritičnost a lidé téměř bučeli, jak se právě TOHLE muže někomu líbit. Do toho klasicky vstupovali humanisté se svým apelem na vnitřní krásu člověka, která mnohdy předčí tu fyzickou v celých násobcích, k nimž bych se nejspíš řadil i já sám, přesto jsem na profil klikl a tím se dostal na tento server. Po dostatečném nastudování onoho cíleného profilu jsem z bohapusté srandy zkusil filtr na svůj region a cílovou skupinu, kdy jsem překvapené zaznamenal úspěch v podobě známé tváře. Chtěl jsem jí poslat pouze pozdrav, ale ‚slap‘, nešlo to, dokud nebudu registrován. Tím jsem byl dosměrován k založení si vlastního profilu. Hotovo.

V respektu nad místním trendem jsem se tedy i já rozhodl umístit nějaký svůj gezicht, neboť jsem se pokoušel být loajálním systému. Nu, neprošel jsem – chladný, systémový text mne informoval, že nesplňuji jakási kritéria moderátorů tohoto serveru, byť ona fotografie mne zcela charakterizuje. Naivně jsem nakrátko uvěřil v širší možnost vnímání, kdy k představě o člověku není potřeba momentka z občanského průkazu, ale pozorovatel investuje takovou míru vlastní fantasie, že si obraz dotvoří sám. Špatně. Zde je potřeba detailní, průkazné foto, ekvivalent nafocení pudla v psím katalogu, ideálně ze všech úhlů, snad pro vytvoření 3D modelu v blízké budoucnosti, fakt nevím.

Ale v pořádku. Nemám přeci práva kritizovat systém, kam dobrovolně vstupuji, neb si uvědomuji, že já jsem návštěvníkem. Pokoru, hlavně pokoru. I přijal jsem pokoru a se zatnutým zubem vybral svůj natolik markantní profil, že podle něj mne musí poznat i zesnulí. Jde o nejpřesnější fotografii mého atavistického já, jíž disponuji. Z mé strany jsem udělal jednoduše maximum pro svou vizuální identifikaci, neb respektuji význam slovního spojení ‚líbím se ti‘. Respektuji, ale právě v mém případě zcela pochybuji o jeho uplatnění, neboť o sobě soudně a zodpovědně vím, že jsem zcela mimo aktuální ideály fyzické krásy, k tomu jsem nadšený tepač metrosexuality, čili ani v budoucnu nehodlám se svým lookem naprosto nic dělat, neboť není důvodu. A prostě hlavně: já bych ani v případě estetické, fyzické formy tento osobní rys nepovažoval za důležitý, protože právě fyzická přitažlivost je založena na zcela jiných prvcích, než je celkový dojem. Jde o neverbální projevy, pohyby, tón hlasu, četnost náběhů na smích, o jednotlivé fragmenty obličeje jako jsou oči-uši-pusa-nos, které se spojí v mozku pozorovatele v něco příjemného a stimulujícího. Lidsky řečeno: momentka celkové vizáže je zcela nedůležitá, důležitý je vždy kontakt a vzájemná konfrontace, kterou tento server bohudík dílem také naplňuje.
Neprošel jsem ani s touto fotografií. Opět neosobní, systémový text, že nesplňuji předsudky moderátorů, kteří nejspíše sami lépe vědí jak bych měl vypadat, lépe než já sám. Pak mi prostě nezbývá, než podřídit se přáním moderátorů a počkat, jestli mne sami neobšťastní svou představou mého zjevu, neboť nejspíš nesplňuji jejich ideály krásné a urozené společnosti – čert ví. Já se prostě nefotím, nefotil a fotit nebudu, mne vždy fotí jen jiní lidé a to zcela bez mého souhlasu. Samozřejmě, že bych je za to chtěl hodit do škarpy, protože zde nejsem k pobavení jako Sloní muž a podobní, ale oni na mne stále křičí, že jsou mí přátelé. Proto to snáším, ale prostě nikdy nedosáhnu snímku, který by odpovídal místním kriteriím a to ani, kdybych si ho měl vytvořit sám, neboť tato alternativa je pro mne zcela neakceptovatelná. Z fotografického hlediska jsem tedy zcela vyřízený a čekám na onen správný snímek od moderátorů…

Tato komplikace mi však nijak nebrání v tom rozhlížet se po téměř dokonalém, sociálním archivu jakým server ‚líbím se ti‘ jednoduše je. Svým způsobem je to úžasné místo plné - a teď to nemyslím nutně negativně – póz natolik výrazných, že běžný člověk raději zavírá oči a s útrpným syknutím se mu vlévá nach do tváře za toho člověka, jenž se takto prezentuje. Jiné profily zas produkují tak silný nápor humoru svou prezentací, že káva sviští na monitor a hlasitě se kašle. Tím chci prostě říct, že mě se server líbí! Což by měla být odpověď na případnou reakci typu: Jestli se ti to nelíbí, tak táhni! Opět podotýkám, že se mi to líbí a server má bezesporu smysl minimálně v tom, že osobní sebeprezntace, exhibicionismus je nedílnou součástí lidského projevu, kdy jí děláme všichni jen různou formou, samozřejmě včetně mne samotného právě teď a právě tady. Ukazovat se není nijak zpochybnitelné, neboť na vzájemném fyzickém kontaktu je založena vůbec naše prvotní rozplozovací funkce, respektive bez účasti dvou nejsme schopni reprodukce a v jednom vymíráme.

Definitivně docházím k názoru, že ‚líbím se ti‘ je čistě sexistické centrum. Prakticky každý profil je postaven na předpokladu pozitivní akceptace vzhledu, kdy tento mentální trend vedoucí k založení si účtu skrývá vnitřní potřebu sblížení více, či méně připouštěnou. Ti nejvíce pokrytečtí jedinci si sami nalhávají, že se jdou prezentovat jen pro přátelství samo – pak by ale měli protestovat proti vizuální segregaci pohlaví, která je zde udaná modrou a červenou barvou. Měli by sem vstupovat pouze jako JÁ-EGO ideálně v barvě černé, bez udání pohlaví a fyzických atributů. To zde povoleno není, proto i na tomto lze potvrzovat mou domněnku sexistického hnízda, jíž ale nijak neodsuzuji, naopak, já disponuji sexismem zcela otevřeným a přirozeným a sexualitu považuji za jeden z nejzásadnějších momentů života. Prostě jen vyčítám všem těm převažujícím pokrytcům jejich pokusy o prezentaci své přítomnosti ve smyslu: čistě pro přátelství. V každém na tomto serveru udaném kontaktu dlí někdy více, někdy méně výrazná přítomnost tužby buď po dlouhodobém, či jen krátkém fyzickém kontaktu s opačným pohlavím, které zpravidla není jen o hledění si do očí.

Oh, ano, jistě zde lze najít jedince, kteří přes závoj obecné morálky budou do roztrhání těla tvrdit, že teda jako ONI!...ONI tu jsou FAKT jen pro kamarády a zábavu, protože oni svého partnera/partnerku dávno mají, či se nepotřebují kontaktovat tímto způsobem, neb jim u placů nohou leží polovina okolí. Jistě. To je ale póza, která je předávaná jedincem k okolí a není neobvyklé, kdy nositel této pózy tomuto uvěří natolik, že to již začne považovat za skutečnost. Řada lidí si prostě neustále cíleně lže sama sobě, neboť to usnadňuje konfrontaci s realitou, která koliduje s rámci dodanými výchovou. A pokud jim toto připomenete, produkují vztek a agresivitu, neboť je zasahováno do jejich individuální modifikace reality. Proto se to nedoporučuje, neb to nese vysokou neoblíbenost, zvlášť pak v místě, kde celkový feeling nutí k hysterickému přátelení se.

Oh, moc textu. Onlineova praxe říká, že uživatel stěží přečte první odstavec, než se znuděně vrátí k pornu, proto si zde již drahný čas datlím sám se sebou, ale zas…když sem nikdy nikdo nedojde…můžu si to napsat skutečně podle svého. Alespoň jeden odstavec, ju? Ju!

Přál bych se registrovat jako pedofilní, koňský handlíř. Měl bych to pak all-in-one. Pro takového musí být ‚líbím se ti‘ rájem: defilující zástupy ksichtů cenících svůj chrup, většinou věku kolem 15ti, kdy většinou prošly jakýmsi verbálním zařízením, které je nutí kvičet pouze ve zdrobnělinách: „Lucineckooo, ty si moje nejlepciii kamaraaaadeckaaa!“ „Brouskuuu, milujuuuuu te!“ „Paaaajiiinkooo! Zlatiiiskoooo!“ A podobný brutus, který by zasloužil řepu pod studenou sprchu a aspoň 15 minut namáčení. Pak metrosexuální knechti, s Leošem Marešem na hlavě by zasloužili už přímo koňské střiky za své: „ Katka je jako vopravdicky moje nejlepčí kamarádka za všech!“ (Přestaň se ksichtit, blbečku a prostě jí rozumně napiš, že jí chceš střihnout a třeba to bude mít větší úspěch, než se jí furt poflakovat u profilu a stokrát pištět, ze je tvoje kamarádka, ne?!) Jednoduše extrahovat z ‚libka‘ (za což bych už skutečně vraždil, neboť je to natolik slizce infantilní výraz, že omdlívám) soudné jedince je ekvivalent zlatokopecké éry, kdy se musely přesít metráky zeminy pro jeden, jediný, třpytivý valoun. Přesto mne to moc baví, neb konfrontace s tímto dodává lesku mé vlastní existenci.

Díky za tento server – objektivní zábava online.

Pro dnešní den nadatlil sám BigBoo