Ten den začal jako každý jiný, zazvoněním budíku.. Sofie vstala a šlasi udělat do kuchyně snídani. Zatímco se vařila voda na čaj odskočilasi do koupelny umýt zuby.
   V okamžiku kdy se podívala do zrcadla uviděla nejen kruhy pod očima, které měl za následek včerejší večer ale taky za sebou stojícího mladého svalnatého muže s provazem v ruce.Rychle se otočila, ale za ni nikdo nestál. Při pohledu do zrcadla tam ale byl zas a vypadalo to, jako by ji chtěl ten provaz přehodit přes hlavu. Sofie byla zkamenělá hrůzou a nemohla se pohnout ani o milimetr,prostě tam stála jako socha z ledu a pohledem se vpíjela do očí toho neznámého a při normálním pohledu neviděného muže. Připadal ji něčím známý, ale pořád nemohla přijít na to čím, vždyť vypadla jako normální dvacetiletý mladík, kterých potkáte za den spoustu. Ze zamyšlení a hrůzy ji najednou vyrušil pískot konvice ve které se vařila voda.Tajemný muž ten zvuk asi taky slyšel, neboť se otočil ke dveřím do chodby, pak se ještě jednou podíval na Sofii a zmizel. Po pěti minutách, které strávila přemýšlením proč ji připadal tak známý a tupým civěním přes zrcadlo na to místo, kde On stál a odkud se tak náhle vypařil, se Sofie probrala a řekla si, že už nechá toho přemýšlení o něčem, co tam vůbec nebylo a co zcela určitě zavinil včerejší večer,který si díky množství vypitého alkoholu vybavovala dosti nejasně.
  Při snídani a cestě do práce si na Něho ani nevzpomněla. Když alepřišla před svou kancelář, čekalo ji veliké překvapení, stála tam jejímatka a vedle ní On. Pozdravila matku a ta ji představila Johnovi,synovi matčiny zemřelé sestry, o kterém dlouhá léta nic nevěděly akterý přijel studovat do Londýna. Sofie je pozvala do kanceláře,posadila se a přemýšlela nad tím, co bude mít tentokrát její matka nasrdci. Ani ve snu by ji ale nenapadlo, že její matka řekne: "Sofie,zlatíčko. John byl přijat na univerzitu, ale na kolejích už nemělimísto, takže nemá kde bydlet. Nemohl by být aspoň na tento rok u tebe?"Sofie protestovala: "Vždyť by mohl bydlet taky u tebe v domě, místa jetam dost!" "Ale tvůj byt je blíže k centru, takže by nemusel jezdittakovou dálku do školy." Sofie poprosila Johna, jestli by nemohl jít nachvíli za dveře,jelikož si potřebuje s matkou promluvit mezi čtyřmaočima. Když za ním zapadly dveře, Sofie se neudržela a řekla matce cosi o tom doopravdy myslí (tedy ne doopravdické doopravdy, protože o svéranní vidině se zmiňovat nechtěla).
"Zbláznila jsi se?!? Jak víš, žeje to doopravdy tvůj synovec? Co když to není on. to si snad myslíš žeu sebe nechám bydlet úplně cizího člověka? A co když je to třeba vrah?"
 "Vrah? Jak si na tak směšnou věc přišla? Vždyť John vůbec nevypadá jako vrah."
"nevím, jak sem na to přišla, přesto nechci ať se u mě v bytě roztahuje cizí člověk!"
"Ale on není cizí, je to tvůj bratranec. Copak si nepamatuješ, jak jste si spolu hráli na zahradě, když jste byli malí?"
 Sofii se nechtělo říct matce o té vidině,kterou dnes ráno měla a taksvolila, že u ní John může být měsíc a pak se uvidí. Matka už po níchtěla klíče že pomůže Johnovi s věcmi, ale Sofie ji sdělila, že Johnse může nastěhovat když ona bude doma, samotného ho tam napoprvénenechá, kdo ví co by tam provedl.

Sofie přežila měsíc vneustálém strachu, kdy se její vidina vyplní. John se ale choval vzorně, vlastně se u ní doma ani moc neukazoval a když ano, tak bylslušný a tichý. Už na tu vidinu zapomněla a na nového podnájemníka sizvykla.
Udělala chybu, neboť na Hallowen byla v koupelně uškrcena provazem...