bohousek_cz

…….. ,
nevím jak ti mám říct, těch pár slov, aby to nevyznělo jen jako hloupá fráze.Pokusím se alespoň z části se obhájit:

Když ses na mě usmívála, rozklepali se mi kolena a srdíčko jásálo.
Když jsem vyděl jak smutníš, srdíčko mi plakalo a nutílo mě jít Tě utěšit.
Když jsem byl s tebou všechno bylo jako v pohádce.
Když jsem myslel na Tebe byl jsem ve světě plném lásky.
Když jsem sem  pohlédl do Tvých očí utápělse ve studánkách lásky.
Když  jsi mně líbala zapomínal jsem na  realitu.
Když jsem tě potřeboval s láskou ses o mě starala.
Když jsem nevěděl kudy kam, ukázalas mi tu nejkrásnější cestu - srdcem.
Když ses na mě podívala pohledem upřímné lásky, celý jsem roztál.
Když jsem usínal věděl jsem, že Ty si mě myslela  taky.
Když jsem se probouzel, věděl,jsem že si na mě myslela taky.

Tohle je jenom malinkatá část toho, co citim. Citim k Tobě mnohem vic!. Chciabys to věděla. Do uší mi zní smutné písničky a já se sam sebe ptám,Proč. Teď ode měutíká a někde v dálce se ztrácí. Nedokážu v sobě pochopit city, které mě nynícelého zaplavují. Vzpomínám si jak jsme se smáli, objímali se, líbali se amilovali. Bylo nám spolu přenádherně. Zdáli jsme se jako nerozlučný pár.Takproč se cítím jako ten nejhroznější netvor, kterého si mohla potkat. Nepřáljsem si, aby Ti moje láska ubližovala.Proč nemám odvahu přijít za Tebou a říctTi to do očí?