ČAS NEJDE VRÁTIT ZPÁTKY A NIC UŽ NEBUDE JAKO DŘÍV

09.Červenec 2008

Po dnešní noci mám zas jeden docela silnej zážitek. No.. jde spíš o to, že sem si uvědomila pár věcí.. Ale od začátku..

Šla sem spát asi kolem půl jedný. Ale nemohla sem usnout. Znáte to.. vůbec se vám nechce spát, nemůžete usnout, protože se ani nesnažíte usnout, protože pořád o něčem přemejšlíte. A někdy sou to samý blbosti. Teda v mým případě to teda byly úplný blbosti. Třeba sem se od přemejšlení nad nějakým oblečením dostala až k trhání třešní a pak, jak sem deska ve sprše plejtvala vodou.  No prostě úplný kraviny. A taky sem myslela na to, jako že už je to skoro deset let co sem chodila do školky a tak.. A vzpomněla sem si na jednoho kluka, co se mnou chodil do školky a pak do první třídy. A pak se vypařil.. Odstěhoval se. Všichni ve třídě si ho ještě pamatujem. Byl to malej černoušek a jmenoval se Brian. Já už si na něj teda moc nepamatuju, taky už to je asi osm let co sem s ním chodila do školy.. Ale asi nikdy nezapomenu, jak sem s ním v první třídě seděla v lavici a jak se vždycky zlobil když sem se „roztahovala“ přes svoji „půlku“ na tu jeho  Prostě sranda

A v tu chvíli sem se v tý posteli normálně rozbrečela Nojo.. já už sem prostě taková.. Ještě sem si vzpomněla na pár věcí z tý první a z druhý třídy, ale došlo mi, že si z těch let vlastně moc nepamatuju.. Jenom takový „střípky“ (jestli chápete co tim myslim). A bála sem se, že za pár let, až mi bude třeba šedesát , nebudu si už z těch „školních let“ skoro nic pamatovat. Že si nebudu pamatovat jak to tam vypadalo, nebudu si pamatovat jak vypadali moji spolužáci a nebudu si pamatovat ty hezký věci, který sem tam zažila. Že pak ani nebudu mít co svejm vnoučatům vypravovat  A chtěla bych to všechno ještě vrátit. Klidně bych si to celý prožila znova od začátku, ale jen abych se ještě mohla vrátit do toho… dětství.. Prostě abych si to, co bylo v tý první třídě, prožila znova, a třeba si to líp zapamatovala.. Ale život je prostě krutej a to co bylo dřív už nejde vrátit zpátky, i kdybych chtěla.. strašně moc  A vim že už nic nebude tak jako dřív.. že mi teď začíná novej život, o dost „drsnější“ než byl doteď a že budu muset začít pořádně.. bojovat..

Letos vycházim z devítky, a když takhle opouštíte školu, kde ste strávili devět let svýho života, přepadnou vás takový ty myšlenky jako co bude dál a taky si se slzama v očích zavzpomínáte, jaký to bylo před těma devíti rokama. Se svou třídou sem si zažila svoje, někdy to bylo fakt docela o nervy, ale těžko už teď něco změnim. A bojim se toho, že si víc než ty hezký věci, co sem s nima zažila, budu pamatovat spíš ty horší věci, který se mnou nějak otřásly a při kterejch sem si myslela že „tohle už je moc“!! No.. ale přežila sem to a horší je, že právě tyhle věci si asi budu pamatovat nejvíc a asi už je z hlavy nevymažu.

Ale asi bych spíš měla myslet na to, co mě teď čeká, co bude na nový škole.. a tak… Snad mě tam čeká něco dobrýho.. Hodně sem se těšila.. na ty nový lidi.. na tu změnu.. Než sem si uvědomila, že ta změna může bejt taky k horšímu.. A v mým případě a při mý smůle to občas tak bejvá.. A toho se bojim… No ale uvidíme ne? Prostě nějak to bude a asi nemá cenu nějak moc přemejšlet nad tim, jak to můžu ovlivnit…

To je asi všechno.. Mějte se krásně

bublina.cz

 

napsal/a: bublina.cz 16:39 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář