Přemýšlet nad tebou,
                                 je jako objevovat svět.
                              Já však už nemůžu plout,
                                 a nemůžu už ani zpět.

                              Si tak krásná a tajemná,
                                 což mě trochu mate.
                              Si totiž tak vzdálená,
                                 až je mi z toho špatně.

                              Ty víš o mě tak málo,
                                já o tobě ještě míň.
                             Ty má malinkatá královno,
                                 si určitě jen splín.

                            Byl jednou jeden muž,
                              co cejtil se jak stín.
                            Jednou do ruky vzal nůž
                               a podřezal se s ním.
                           Od trápení mu nepomohla
                               ani poslední kapka krve.
                           Cejtí se furt stejně,
                                stejně jako prve.

                        V hlavě prázdno měl,
                           a smutno mu bylo.
                       Už zapomněl,co směl,
                          jak kdysy se mu snilo.
                   Teď stál tam a nevěděl,co se sebou dělat má.
                      Rád by všem vše pověděl,
                         od úst ztrací se mu slova.

                  Tak stojí tu a přemýšlí,
                     zda žít má eětě cenu.
                 A náhle tu vedle sebe vidí,cizí bílou ženu.
                Chytne se jí za ruku a udělá jeden krok...
  MOŽNÁ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ KROK V JEHO ŽIVOTĚ

             K čemu plakat,
           když slzy mi tě nevrátí.?
              Proč se smát,
           když smích není upřímný.?
          Já..zavřu oči a vidím tebe.
           seš veselá a oči ti září.
          Směješ se a modrý je nebe.
           Seš však člověk mnoha tváří.
     KLAMAT NADĚJÍ JE PĚKNÁ HLOUPOST!!

Stál na pláni sám,
a nevěděl jak dál.
Že všeco je  klam,
a jen sen se mu zdál.
Studená voda mu omývala konečky prstů.Byl to úžasný pocit,jen si tak stát,pozorovat západ slunce a smát se s racky,co se na něj zvědavě dívali.Takhle krásný den už dlouho nebyl...Pomyslil si..
On však není hoden užívat si té krásy..!

Seděla na skále,už ani nevěděla jak dlouho.Pár hodin...den...týden...!Čekala,aniž by věděla na co,Přemítala si v hlavě,co se stalo..

Přišla ze školy a na stole ležel balíček.Měla zlý tušení..nechtěla ho otevřít,ale udělala to.´´Sakra´´Byl tam...PRSTEN,na němž bylo vyryto ´´NAVŽDY SPOLU´´Vzala ho a vyběhla ven.Bylo ji najednou tak zle..Cítila se sama,zklamaná a nemilovaná.Svět se s ní točil a ze všech stran slyšela zvuky..nebo hlasy...??Ale nevnímala to.Běžela co nejrychleji uměla...sand proto,aby zas neztratila odhodlání...A teď?teď tu stojí  a není si jistá svým činem..!Nejdřive upustila prsten a pak....vrhla se za ním,jako by ho chtěla zachránit.Chytla ho,ale bylo už pozdě pro oba.Před očima se jí promítl její krásnej úsměv a....jakoby padala do jejích očí!

Nevěděla co ji čeká a tak tu seděla a měla praázdno v hlavě.
-´´Můžu si přisednout?´´
Trošku se podivila,ale ani se neohlídla
´´Jo´´
-´´Asi víš kdo sem..?!´´
´´To tedy nevím´´
-´´Fain..sem tvůj anděl strážný...totiž..byl sem..!´´
´´Takže na tebe tu čekám,?Budeš mi dávat kázání?´´
-´´Ne,nedám ti kázání,na to už je pozdě,Jen sem ti chtěl říct..´´
´´Coo?že se teď všichni,co mě měli rádi trápí a že všem chybím?TO SLYŠET NEPOTŘEBUJU..´´
-´´Chtěl sem ti říct,že s tebou sem umřel i já..´´
Chvilku mlčky seděli,Přemýšlel,co se jí tak honí hlavou,Už neměl tu schopnoost pročistit jí myšlenky,ani ji svým hlasem ukonejšit.
´´Proč bys měl umírat i ty?Proč vždycky jedna oběť sebou přináší  i druhou ?Proč se nemůžeš stát strážným anděllem někomu jinému?´´
-´´Nemůžu,protože sem se narodil s údělem hlídat a ochraňovat tebe!Nezvládl sem to,Promlouval sem na tebe,ale byla si tak zaslepená...tou blbou bolestí,nevěděl sem,co udělat..kdyby bylo v mých silách chytnout tě za ruku a nepustit....udělal bych to...!bohužel..nejde to..a...teď už je stejně pozdě..´´

Už nebylo třeba slov..Ona se cejtila eště hůř..a on??Zmizel-...už i jemu byla lhostejná.Byla sama,jako už tolikrát....ale teď ji ta samota svazovala...
                                        Kde tě mám můj anděli strážný..??

Jiná než ostatní,
a přece tak stejná.
Sem člověk,to mluví za vše.
Zrádnej,zlej a sobeckej člověk,
kterej..boji se smrti..?!

Uléhá s pocitem,že druhý den nebude stát za otevření očí.
A že až se probudí,flákne sebou vo zem a už nikdy nebude moct vstát.
A tenhle strach z nás dělá spojence.Měli bychom se kurva přestat bát...zvednout ty naše tlustý zadky a postavit se světu..!člověk sám..nic nezmůže..

Seděla sama.kolem se potulovaly početné hloučky puberťáků a bez výčitek se bavil\ na její účet,Připadal si tolik zranitelná,tolik nechtěná,tolik jiná...Lidé chodili kolem a neměli pro ní vlídné slovo.A ona tiše seděla.Slzy jí brouzdaly po tvářích a byly tak hořké,tak cizí...Nestírala je,Stejně to nemělo smysl.Mlčky se dívala na staré rány na zápěstích a pochybovala,že by to znovu nedokázala.Vždyť to bylo tak snadné---Zvedla se a šla.Šla a  nevěděla kam.Neměla cíl,ale hledala JI.musela Ji najít.Zastavila se a prohlížela si nebe.Vzdálené hvězdy na ní mrkaly,jakoby ji zvaly mezi sebe.A pak..pak přišla ona,Postavila se vedle ní a zadívala se na oblohu.
´´Ta  je naše´´zašeptala a ukázala prstem na nejvzdálenější nebeskou světlušku..Vzala uplakanou dívku za ruku a čekala...
Nehýbala se.Po tvářích jí eště pořád kanuly slzy smutku,ale  v očich si jí odráželo noční nebe a vypadalo.,jakoby se na ně chtělo zřítít....Zadívala se do jejíích tmavých oči a řekla..´´Ale ona vyhasíná´´
Pohlédla na na hvězdičku a s úsměvem zaškemrala..´´´Tak mi ji pomoz zachránit´´
Souhlasila...Zachraňovali společně svou hvězdu láskou.Každou noc zářila jasněji a oni polevili,Přestávali si povídat,přestávali se milovat...přestávali zachraňovat hvězdy.Nebe tmavlo a hvězdný jas se vytrácel v jejich odcizení.
´´Mám tě ráda´´řekla a sklopila oči,aby se vyhla jejímu pohledu.
´´Mám tě ráda,ale hvězda už zachránit nepotřebuje.Svítí,vidíš?Tak nebu´d smutná a měj se hezky.Jdu zachraňovat jiné hvězdy.´´
Zvedla se a šla...Meěla cíl a chtěla ho pokořit..jako pokořila ji.!!
Plakala a hořké slzy se vpíjely do plátěných bot.
Byla pryč..!!
Tak se opět ozvaly sebevražedné skolony.Házím nedopalek za sebe a skáu z nízké zídky,abych se vydala hledat cíl.Zvedám hlavu a dívám se na nebe.Všechny hvězdy září,jen ta nejvzdálenějši tiše umírá.Ještě krátce zabliká a pak zmizí jako ONA..
Je pryč...
Sedím v koupelně a žiletkou píšu po zdech krvavý dopis na rozloučenou.Kaluž krve je poslední velkou tečkou. Z posledních  sil si snažím doplazit k umyvadlu a podívat se an sebe do zrdcadla,ale nemám dost sil..Mám jenom touhu.Mám sama sebe v ošoupané schránce.Mám svojí duši,chvěje se přede mnou a na podlaze a pomalinku se snaží odlepit od tohohle světa...Stoupá...už stoupá..tak konečně..našla sem cíl..

´´Čau,nešla bys ven?když je tak pěkně?´´ODESLAT-ok.Sedí u sebe v pokoji ,v ruce drží mobil a čeká na její odpověď,Minuty se jí zatraceně vlečou a ona stále v rohu svého mobilu nevidí tu tak očekávanou obálku,Neodepsala ji.Tak jako už tolikrát,Neví,proč ji to eště stále tak mrzí.Neví to.
Po hodině to vzdala,odhodila mobil na postel a vstala.Vytáhla ze skříně s učením malý balíček a ještě menší lahvičku,Vyměnila si tričko a křikla do vedlejšího pokoje,že se jede projet nakole.Jela za vesnici,projela okolo polí a zabočila k lesu,Na to jeji místo u pomníku(zatracena  v iluzích)Sedla si na kámen a vyndala obsah kapes.Zadívala se dlouze do dálky a napila se. Mírně se oklepala a znovu to celé zopakovala(je jí veselo neveselo)Opřela se zády o podstavec pomníku a připadala si sama?(a smutná)Ubalila si jointa,myslíc si,že ji bude o trochu líp,Alespoň na chvilku,Zasnila se.Představovala si její vlasy-po kterých by jitak ráda pohladila,jjejí oči-do kterých by se celé hodiny vydržela dívat,její rty,které by....Už zase před všim utíká(zatracena v inspiracích)Nepřítomně se zasmála.Je jí lip?teď aasi jo.(z nebe prší-kolem zelená tráva a z jejích očí tiše a pomalu všechno vyprchává(seděla tu celé hodiny)Začalo se dokonce už i stmívat.na obloze se objevily první hvězdy,pro ni v tuhle chvíli však žádná nesvítíla-barvy jí vybledly.Cítila se snad eště hůř,než když sem jela,Proč nikoho nemá?Je snad tak ošklivá,hloupá-nesympatická.?(do starých ran sůl nasypala)Vrávoravě se postavila na nohy,odhodila lahvičku(s rumem?)a nasedla na kolo.Jela domů,i když na křižovatce se přeci jen zastavila.Stačilo by zabočit doleva a zajet k ní,všechno jí říct..Ale co všechno?V tu chvíli by jí nevadilo mluvit,všechno by jí bylo jaxi...fuk.Úplně všechno..zavrtěla hlavou a přeci jen zabočila doprava(poznala by,že pila.)A ona to přeci tak nesnáši..ne,neni barová kněžna,když začíná bál.To ona je ta úžasně něžná..(bohužel-bohudík?)
otevřela domovní dveře a co nejrychleji a přitom nenápadně se snažila dostat do svého pokoje.Podařilo se,jenže v pokoji čekala máma.Achjo..!´´Kdes byla?´´vybafla na ni.´´Měla sem o tebe starost,uvědomuješ si to?´´Mlčela..ze všeho nejmíň měla chuť ji něco vyprávět,vysvětlovat.Naštěstí jí to brzy přestalo bavit,dávali přeci  jeden z těch nekoněčých seriálů,a ona se přestala o dceru zajímat.Odešla a ona zůstala  vpokoji sama.Sama..sama...nesnáši to slovo.Po tvářich se jí začaly koulet slzyˇ..(vzpomněla si,ja jí kdysy říkávala,že silné holky nepláčou)
Sedla si k počítači,nevadilo jí,že bude mít slanou klávesnici a počkala až jí naběhne program icq.
-AHOJ
-čau
-JAK SE MÁŠ?
-dobře.
-VIDÍŠ,JÁ ANI MOC NE.
-zase si pila?
-JAK ZASE?
-prostě zase!
-JO PILA SEM,ALE NEZNÁŠ DŮVOD.
-tak ahoj!
-POČKEJ PROSÍM..
.............uživatel je offline...........
Vypla celý počítač.Měla chu´t si něco udělat,vážně měla(co takhle vzít břitvu a vidět vytrisknout křídla navrch rudým pírkem?)Ne..,není taková...Zas až takhle neutíká,prostě ji to musí dokázat,že není taková jakou ji vidi.Kdyby jen tušila,že pije kvůli ní..!!Protože ji nechce mít ráda...'!!Kdyyb..''
anebo...:Co takhle nic nedokazovat,pít dál a být tím horším?Co takhle ji zničit život-nesnášet ji,Pomlouvat ji...!!!Neříká se to lehce,alepousty z vás je raději ochotno začít nenávidět,než něco dokazovat...tak takový je svět,kde už dávno hvězdy nesvítí..!!!