Monulko co se s tebou děje. Už nevím jak se s tebou spojit tak ti aspoň píšu sem. Nevim proč se semnou nebavíš, netušim co se s tebou děje. Nevim co jsem ti provedla. Nevim co se ti honí hlavou. Nevim proč se to všechno děje, ale jedno vim jistě měla, mám a budu tě mít vždycky ráda ať se stane co se stane. Hrozně mě to všechno mrzí. Jen se prosím ozvy ať vím že žiješ. A řekni mi jestli tě uvidim na táboře. Monu spomínám na chvíle strávené s tebou. Hory prostě nezapomenutelnej zážitek, a o Praze radši ani nemluvit. A to Brno hustý. Prostě dny s tebou jsou dny do konce života. Vždycky jsem si přála mít kámošku jako jsi ty a byla jsem nejšťastnější človíček na světě když jsem tě měla, ale teď tě z nějakýho pro mě neznámího důvodu strácim. Nechci o tebe přijít. Aspoň mi prosím napiš jak to bude dál. Teď odjíždím do Itálie. A ten tejden potom jsme měli bejt spolu. Takže to asi nevyjde. Nevím je to všechno divný. A je to tady zase brečim jak želva. Chybíš mi moc. papa