tramvaj číslo devět zprudka brzdí svůj vůz na točně,
malý chlapík vyskakuje ven,
víkend trávil s brčkem v ústech opět velmi náročně,
avšak u jednoho,víme, nezůstalo jen.
mladá mu svolila si ohřát pravou ruku,
v útrobách svého klína což je meta vpřed,
však nedávám tomu víc než tak zhruba půl roku,
kdy se v dívce zahřeje i z trenek malý skřet.
u koše na vajgly již známý Brandejs hoří,
opatlané rty co v horku zbarvil mikuláš,
letadlem cikánskym by rád cestoval k moři,
teď ovšem musí polknout jedno na kuráž.
kulišárnou přechcává pak dámu ze Sudet,
na stěně vedle Klause pošoupává hodiny,
test měl být na konec však jen co Mirek used,
zmetená žena dává k testu pokyny.
na hajzlu z okna koukám čouhající prdel,
jistý chlapec utíká před cizím jazykem,
nechce být králem blbců-kardinálních trdel,
útěk se stává jeho každodením návykem.
věc zprvu jasná v jeho tváři úsměv tvoří ,
avšak jen navenek neb v jádru neví vůbec,
větou "jo takhlé" se zavčasu rozhovoří,
čímž vysloužil si pěkné označení- blbec.
z Loděnic rekomando dorazil i ufon,
před vstupem bání jako Temelín,
ve chvilce uhání s kovákem na kulifon,
při výhře byl by jistě veselým.
štěstěna však není blbá a on je zas chudý,
domů se vrácí leda s filmem v batohu,
zbaveni tak jsme jen jedné jediné zrůdy,
Robert tu už není a tak děkujme bohu.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář