TY 10.Červenec 2008
Procházíš světem, aniž by sis uvědomoval, jakou ohromnou spoustu lidí jsi potkal.
Procházíš světem a ani se neohlédneš za těmi, kterým jsi ublížil.
Procházíš světem a ani se nepozastavíš nad těmi, kteří chtěli ublížit Tobě.
Procházíš světem a ani se neusměješ na ty, kteří k Tobě vzhlíží.
Procházíš světem a ani si neopodáš ruku s těmi, kteří možná bývali Tvými přáteli.
A pak...
Procházíšsvětem a divíš se, že vedle Tebe nikdo nestojí. Ohlédneš se, a zjistíš,že za Tebou také nikdo není. Podíváš se směrem, kterým jsi se vydal audiveně koukáš do prázdnoty.
Pak se zastavíš a konečně si uvědomíš, že jsi sám. A že je to Tvoje chyba...
napsal/a: coca_cola 13:05 | Link komentáře (0)
Procházíš světem a ani se neohlédneš za těmi, kterým jsi ublížil.
Procházíš světem a ani se nepozastavíš nad těmi, kteří chtěli ublížit Tobě.
Procházíš světem a ani se neusměješ na ty, kteří k Tobě vzhlíží.
Procházíš světem a ani si neopodáš ruku s těmi, kteří možná bývali Tvými přáteli.
A pak...
Procházíšsvětem a divíš se, že vedle Tebe nikdo nestojí. Ohlédneš se, a zjistíš,že za Tebou také nikdo není. Podíváš se směrem, kterým jsi se vydal audiveně koukáš do prázdnoty.
Pak se zastavíš a konečně si uvědomíš, že jsi sám. A že je to Tvoje chyba...
Procházíš světem, koukáš kolem sebe, hledáš ta správná slova, abys mohl oslovit ty správné lidi.
Ale netušíš, jestli Tvé kroky vedou tím správným směrem, jestli se na věci kolem sebe koukáš pod tím správným úhlem, jestli hovoříš tím správným jazykem,a jestli promlouváš k těm správným lidem.
Nemáš jistotu. Nikdo nemá.
Pak zastavíš své kroky, protože někoho potkáš, pozoruješ ho, promluvíš na něj...a zjistíš, že i přesto, že jste šli stejným světem, koukali stejným směrem, mluvili stejným jazykem, nebyli jste pro sebe ti správní lidé...
napsal/a: coca_cola 13:02 | Link komentáře (0)
Ale netušíš, jestli Tvé kroky vedou tím správným směrem, jestli se na věci kolem sebe koukáš pod tím správným úhlem, jestli hovoříš tím správným jazykem,a jestli promlouváš k těm správným lidem.
Nemáš jistotu. Nikdo nemá.
Pak zastavíš své kroky, protože někoho potkáš, pozoruješ ho, promluvíš na něj...a zjistíš, že i přesto, že jste šli stejným světem, koukali stejným směrem, mluvili stejným jazykem, nebyli jste pro sebe ti správní lidé...
psychopovídka 19.Květen 2008
Svět je krásnej. Zvlášť při pohledu ze střechy vysokého domu. Nad teboui pod tebou se rozprostírá prázdnota aty si můžeš vybrat, jestli letětnahoru nebo dolů. Stačí jen zavřít oči a nechat se unášet odporemvzduchu do Země, kam ani lidská fantazie nedosáhne. Úžasný pocit, alevelké dilema: Stoupnout si na okraj, přepadnout přes poslední milimetrpevného místa střechy a nechat se unášet gravitací? Nebo se rozběhnoutz nějakého sympatického místa na střeše, zvolat GERONIMO!! a letětještě kousek dál - nad úroveň střechy, ještě kousek výš - chvílistoupat a pak se teprve oddat gravitačním zákonům? Jistě, obě možnostijsou velice lákavé. Jen bych tu první asi ještě vylepšila tím, že bychsi stoupla zády k prázdnotě dole a čelem k prázdnotě nahoře...a nechalase unášet odporem vzduchu, který by mi vrážel do zad jakoby chtělzmírnit náraz. Fantastické!! Co je? Ty váháš? Nevěříš? Tak pojď, podejmi ruku, spolu to zvládnem...
napsal/a: coca_cola 12:09 | Link komentáře (0)
