Abych to upřesnila.Dělám Autoškolu a tenhle týden mam závěrečný testy,jízdy a techniku.Učim se až se ze mě kouří a moc se těšim až to budu mit za sebou.Až se vrátim do toho normálního života kde po mě nebudou chtít vědět rozdíl mezi kotoučovou a bubnovou brzdou,co je ABS,na co je převodovka,na co je spojka atd.Jestli si v něčem aspoň trošku věřím tak to jsou jízdy,ale v těch jsem si trochu věřila už na začátku,je pravda že se muže stát cokolik,někomu nedám přednost nebo se nepodívám na značku a špatně zajedu do jednosměrky,ale myslim si že jsem se to učila dobře a že bych to mohla "zajet".V čem si nevěřim jsou testy a technika,testy protože nevím které zrovna dostanu a jestli to budou zrovna ty co umím a techniku tu už jsem řikala,nejde mi do hlavy.Jestli je to tím že jsem holka a vím že to asi v budoucnu nebudu potřebovat nebo nevím proč,ale prostě mi nejde se to naučit a proto to nechávám náhodě,jen si to čtu a třeba se to tak naučim.

Na druhou stranu si řikám že to můžu skusit ještě několikrát,slyšela jsem že se to může skoušet asi 6x,ale zase se tu naskytla otázka"komu by se do toho chtěli pořád dávat peníze"protože za každy nový test,techniku nebo jízdu se připlácí a ještě šok,jako by nestačilo že jsem autoškole dala 8800Kč za to aby mě naučili řídit,ještě musim platit za to že si vůbec můžu udělat testy a to 700Kč,vůbec nechápu za co to je.Ah jo už aby to bylo za mnou!!!

Tak už se blíží Vánoce,ten krásný čas,na který se děti tak těší a nejen dětí.Je to čas kdy by si všichni měli pomáhat a stát při sobě.Neřikám že by to neměli dělat celí rok ale povídá se že o vánocích je to dvojnásob důležité.Už při rosvícení stromečku mě zahřeje u srdíčka.Je to krásné když se všichni sejdeme,připravujeme společně vše na vánoční večer a po vítečné večeři usednem ke stromku,pod kterým se třpytí stužky z nerozbalených dárku. Nejdříve se samosřejmě na tu kupu vrhnou nejmenší,co kdyby tam na ně čekalo to o co si psaly Ježíškovy.

Když už jsou všechny dárky rozbaleny,každý se kochá pohledem na svou kupičku a je šťastný že si na něho někdo vzpoměl.Vždyť o tom vánoce také jsou.Od toho aby si na nás někdo vzpoměl a abychom si my vzpoměli na měkoho blízkého. 

Popadla mě melancholie a pocity štěstí a nevim co mam dělat:-).Kamarádka mi poslala jedem mail a mě zahřálo u srdíčka,byl o zvířátkách jak se mají rádi a o krásách přírody.Miluju zvířátka všeho druhu,proto mam taky jedno doma.No teda dvě ale to druhý je zvíře a je dvounohý:-)).Zvířátka jsou podle mého názoru zdrojem dobré nálady(i když jak pro koho,jsou lidé kteří si myslí že zvíře jen špiní,okousává a oblizuje co mu do cesty příjde).S těmito lidmi já naštěstí nazor nesdílím.Můžu vřele doporučit každému nějaké hezké zvířátko,je pravda že se o neho musíme starat,ale přináší radost a odnáší starost:-)

 

Když si člověk uvědomí,že to neni tak dávno co si hrál na písku a snil o nádherném životě bez starostí,poviností a závazků.A šup,základka pryč,škola pryč,přátelé co jsi měla v dětství jsou pryč,místo toho příjdou nový,poznáváš jaký to je když si na sebe vyděláváš sama a ne rodiče,jaké to je když musíš pracovat,platit nájem,jídlo.Uvědomíš si na kolik věcí si dřív měla čas a teď díky práci nebo jinému důvodu na to čas neni.Nemůžu mluvit za lidi kteří mají děti kolik mají času,ale myslím si že tolik co měli když jim bylo náct to určitě neni.Jediné co mě mrzí je,že se čas nedá v některých chvílích zastavit,abychom to co si chceme užít,trvalo co nejdéle.Chtěla bych mít šanci se zastavit,ohlédnout se zpátky a skusit napravit několik věcí o kterých si myslím že jsem v dané situaci udělala špatně.Jenže vím že už to nejde....

Tak už je to v pohodě,naši to asi přijali a už se se mnou zase baví normálně.Co mě dneska dostalo,že se mě ráno tata zeptal na to jestli bych mu nedala jedno cigárko.to mě fakt šokovalo!!!Dneska se mě už normálně zeptal kdy se teda budu stěhovat a jestli jim nebudu něco málo platit na byt já se totiž budu stěhovat až v říjnu,domluvili jsme se tak s Péťou protože nejdřiv chcem zjistit kolik tam vůbec budu dostávat,aby mi taky z tý výplaty vůbec něco zbylo.S péťou je to taky v pohodě,začinám ho milovat čím dál víc pokaždý když u něho spím a pak jdu domů po těch 3 dnech strávených s ním tak se mi po něm hrozně stýská.A celkově už se hrozně těšim až budem bydlet spolu a až spolu budem vařit i když to už děláme i teď je to jako bychom spolu bydlely už teď .Naši se budou muset smířit s tím že každej výkend k němu budu jezdit když u něho prozatim nebudu bydlet

Mam se teď hodně špatně,před několika hodinami jsem řekla mojí mamce,že se v září budu stěhovat k Péťoj,což je můj novej kluk teda novej jak se to vezme,chodíme spolu už měsic,no a mamka to řekla tatoj a od ty doby se ke mě začali oba chovat jak k cizímu člověku.Mrzí mě to protože si myslim že jsem jim nic špatnýho neudělala za co by na mě měli bejt naštvaný.Mam je moc ráda,ale nevim co mam dělat.myslim si že to stejně jednou muselo přijít.Skusim si s nimi promluvit,ale s každým zvlášť,třeba to přijmou líp,teda doufám a uvidim sama jak dlouho mi to v domácnosti s Péťou vydrží,jestli se už po měsíci nebudu stěhovat spátky.