Když si člověk uvědomí,že to neni tak dávno co si hrál na písku a snil o nádherném životě bez starostí,poviností a závazků.A šup,základka pryč,škola pryč,přátelé co jsi měla v dětství jsou pryč,místo toho příjdou nový,poznáváš jaký to je když si na sebe vyděláváš sama a ne rodiče,jaké to je když musíš pracovat,platit nájem,jídlo.Uvědomíš si na kolik věcí si dřív měla čas a teď díky práci nebo jinému důvodu na to čas neni.Nemůžu mluvit za lidi kteří mají děti kolik mají času,ale myslím si že tolik co měli když jim bylo náct to určitě neni.Jediné co mě mrzí je,že se čas nedá v některých chvílích zastavit,abychom to co si chceme užít,trvalo co nejdéle.Chtěla bych mít šanci se zastavit,ohlédnout se zpátky a skusit napravit několik věcí o kterých si myslím že jsem v dané situaci udělala špatně.Jenže vím že už to nejde....