Německý krátkosrstý ohař

Velikost: ideální kohoutkové výška psa je 62 - 66 cm, feny 58 - 63 cm.

Zbarvení: hnědé s malými bílými nebo stříkanými odznaky na hrudi

a na končetinách, hnědé bez odznaků tmavý bělouš s hnědou hlavou

 a hnědými plotnami nebo skvrnami, základní barva je důkladným

promíšením hnědé a šedé (bílé) na vnitřní straně končetin a na špičce

 ocasu je zbarvení trochu světlejší, světlý hnědý bělouš s hnědou hlavou,

 plotnami nebo skvrnami: hnědé srsti méně, převládá bílá, bílé s hnědou

 hlavou, hnědými plotnami nebo skvrnami černé ve stejných odstínech

jako u hnědého nebo hnědého bělouše.

Vzhled:

hlava: suchá, zřetelných obrysů, ne příliš lehká ani těžká, poměrná k

velikostí těla, lebka je dostatečně široká, mírně klenutá čelní rýha není

 příliš hluboká, týlní hrbol je méně patrný než u pointera. Nosní hřbet j

e mírně klenutý nebo zcela rovný, pysky jsou dobře vyvinuté, visící,

 přilehlé, nikoli převislé. Stop pozvolný. 

Čenichová partie je mohutná, ne zašpičatělá.

Oči: středně velké, ani zapadlé, ani vystupující, víčka dobře přilehlá

 zbarvené jsou pěkně hnědé.

Uši: přiměřeně dlouhé, ne příliš masité ani moc tenké, vysoko

 a široce nasazené, hladce a bez záhybů visící podél hlavy na

konci tupě zakulacené, délkou by dosáhly ke koutkům úst.

Zuby: silné, zdravé, chrup úplný, skus nůžkový.

Krk: přiměřeně dlouhý velmi svalnatý, šíje lehce klenutá,

 kůže na hrdle přiléhající.

Tělo: má hluboký hrudník, žebra jsou dobře klenutá, ale ne sudovitá

 břicho lehce vtažené. Obvod hrudi je asi o 8 - 10 cm větší než

kohoutkové výška. Hřbet je rovný, nikoli dlouhý ani vyklenutý,

bedra jsou široká, rovná až lehce klenutá, záď široká,

dostatečně dlouhá, málo spádná.

Končetiny: hrudní končetiny mají dlouhé pažní kosti lokty

přiléhají, předloktí jsou rovná a suchá, dostatečně osvalená,

dobrých kostí, zápěstí jen málo skloněná, ale ne strmá.

Pánevní končetiny mají široce nasazená, suše osvalená stehna,

 jsou správně zaúhlené, hlezna nevytočená ven ani dovnitř.

Paspárky se odstraňují.
Tlapy: pevné, uzavřené, kulaté, až tvaru Lžíce,

 prsty dostatečně klenuté, polštářky pevné a tvrdé.
Ocas: vysoko nasazený, u kořene silný, středně dlouhý,krátí se na

 polovinu. V klidu je nesený dolů, při klidném pohybu vodorovně,

 nemá však být postaven výše, než je linie hřbetu, ani silně zahnutý.
Srst: krátká, hustá, drsná, na dotyk tvrdá, na uších

a na hlavě poněkud kratší a méně hustá.
    

     Psí humor     

NA ZVÍŘATECH NAPŘÍKLAD TESTUJE FIRMA MAX FACTOR, TAKŽE BUDU RÁDA, KDYŽ TO ZVEŘEJNÍTE DO SVÝCH BLOGŮ, AŤ VŠICHNI VIDÍ, CO JE TATO ZNAČKA VŮBEC ZAČ !!!!!!!!!!!!!

Kdyby se testovala kosmetika na ženách tak jako na zvířatech tak by prý vypadaly takle....Kéžby! Ať vidí jaké to je!!

Upozornění:

Mám tady pár foteček týraných zvířat…není to hezký pohled, ale….je to potřeba…musíme vědět, co se děje! Jen prosím citlivější z vás, raději se na to nedívejte…..

Týrání zvířat je nejodpornější čin, s jakým jsem se kdy setkala. Lidé, kteří si vylévají svůj vztek, mindráky či co, na jakémkoliv tvoru jsou odporní slaboši. Na nebohá zvířátka si dovolí, protože se prostě nemůžou bránit! Je to hnus a netuším, jak se k takové odpornosti může někdo snížit.

Těmhle lidem bych udělala to samé! Ať si zkusí být namačkáni s padesáti dalšími v kontejneru, trpět dehydratací a hladem! Stát jenom díky tomu, že se na mě tiskne 50 těl, nemoci dýchat….

Ubohá zvířata!

Můj osobní názor zní : lidé, kteří týrají němé tváře, jsou bezcitní tyrani! To se týká i pašování ohrožených druhů! Vždyť oni jsou schopni narvat papoušky do flašek! Fuj! A co testování léků a vůbec všeho na zvířatech? Nepřipomíná vám to doktora Mengeleho?

Zvířata jsou obyvatelé Země, jako my. Nezabírají snad tolik prostoru, abychom je museli střílet a vyhlazovat! A pokud vážně musí mít nějaká nafoukaná fiflena kožich z bílého tygra, ať si pořídí napodobeninu! Máme docela dost vyspělé technické prostředky…a konec konců, nemusí o tom nikdo ani vědět!

Dneska je to vážně horší, než někde v pravěku! Lidé sice nosili kůži, ale zvířata zabíjeli z nutnosti, pro potravu! Ne ze zábavy!!! Hrůza!

Občas na veřejnost probleskne zpráva o týrání…a co děláme? NIC! Vůbec nic! Možná se deset minut tváříme zděšeně, citlivějším z nás se zdají hrůzostrašné sny…ale co? NIC!

Uznávám však, že my, obyčejní obyvatelé nemáme moc šancí něco změnit. Ale co vláda? Co organizace na ochranu zvířat? Od toho tady jsou!

Tak nečekejte, nebavte se, nezaobírejte se prkotinami! JEDNEJTE!

JESTLI MÁŠ ČAS . JESTLI MÁŠ BLOG. JESTLI TI JE TĚCH ZVÍŘÁTEK LÍTO . AJESTLI MÁŠ MÍSTEČKO V BLOGU . TAKSI TO DEJ PROSÍM NA BLOG

Je to mocky hezký příběh... Moooc smutný... Pls čtěte až do konce...

Nepamatuji si toho moc o místě, kde jsem se narodil. Bylo to stísněné a tmavé místo a lidé si s námi nikdy nechodili hrát. Pamatuji si maminku a její měkkou srst, ale byla často nemocná a velmi hubená. Měla jen velmi málo mléka pro mě a mé bratříčky a sestřičky. Pamatuji si, že mnozí z nich umřeli a velmi mi chyběli

---

Pamatuji si na den, kdy mě vzali od maminky. Byl jsem velice smutný a vystrašený. Moje mléčné zoubky sotva vyrostli a opravdu jsem měl být ještě u maminky, ale ona byla taková nemocná a lidé stále mluvili o tom, že chtějí peníze a jde jim na nervy ten nepořádek, který já a moje sestra děláme. Tak nás dali do klece a vzali na neznámé místo. Pouze nás dva. Choulili jsme se k sobě a byli jsme tak vystrašení. Stále nás nikdo nepřišel pohladit a mít nás rád. Tolik nových věcí, zvuků a pachů. Jsme v obchodě, kde je tolik různých zvířat. Některá piští, jiná mňoukají, další pípají. Moje sestřička a já jsme natlačení v malé kleci. Slyším i jiná štěňátka. Vidím lidi, kteří se na mne koukají, líbí se mi ,,malí lidé´´- děti, vypadají tak mile a směšně, jakoby si chtěli se mnou hrát. Celý den zůstáváme v malé kleci; někdy protivní lidé bouchnou do skla a vylekají nás. Často nás vyndávají ven, aby nás ukázali lidem. Někteří jsou jemní, jiní nám způsobují bolest; vždy slyšíme: ,,Ach, jací jsou rozkošní, chtěl bych jedno domů, ale nikdy si nás nikdo nevezme.

Moje sestřička minulou noc zemřela, když byla v obchodě tma. Položil jsem si hlavu na její jemný kožíšek a cítil jsem, jak život uniká z jejího malého hubeného tělíčka. Slyšel jsem je mluvit, že byla nemocná a že by mne měli prodat za sníženou cenu, abych co nejdříve opustil obchod. Myslím, že moje slabé zavytí bylo jediným projevem smutku nad mojí sestřičkou, neboť její tělíčko ráno vzali ven z klece a zakopali.

Dnes přišla jedna rodina a koupila si mne! Och, šastný den! Je to milá rodina. Opravdu, opravdu mě chtějí! Koupili mi misku a krmivo a malé děvčátko mne drží tak něžně v náručí. Mám ji tak rád! Mamka a taťka říkali, že jsem milé a krásné štěně! Dostal jsem jméno Anděl, neboli Andílek. Rád olizuji mé nové lidi. Rodina se o mne výborně stará, mají mne rádi a jsou něžní a milí. Jemně mne učí, co je správné a co ne, dávají mi dobré jídlo a moře lásky. Chci se jenom zavděčit těmto úžasným lidem. Mám velmi rád malé děvčátko a rád si s ním hraji a honím.

Dnes jsem byl u veterináře. Bylo to zvláštní místo a já jsem se bál. Dostal jsem nějaké injekce, ale moje nejlepší kamarádka, malé děvčátko, mne jemně držela a povídala, že to bude v pořádku. Tak jsem se uklidnil. Veterinář musel říkat něco smutného mé milované rodině, protože vypadali strašně smutní. Zaslechl jsem něco jako ,,silná dysplazie kloubů´´něco o mém srdci. Zaslechl jsem veterináře zašeptat něco o rádobychovatelích a že moji rodiče určitě nebyli testovaní. Nevím, co to všechno znamená, ale bolí mne vidět moji rodinu takovou smutnou. Ale stále mne milují a já je mám také stále velice rád.

Už je mi 6 měsíců. Ve věku, kdy jsou jiná štěňátka silná a bláznivá, mne hrozně bolí jenom se pohnout. Bolest nikdy nepřestávala. Bolí mne běhat a hrát si s mým milovaným děvčátkem a těžko se mi dýchá. Snažím se ze všech sil být silným štěňátkem, jakým bych měl být, ale je to těžké! Láme mi to srdce, když vidím děvčátko takové smutné a když slyším mamku a taťku říkat, že ,,asi už nastal ten čas´´. Několikrát jsem byl na to místě u veterináře a zprávy nikdy nebyly dobré. Vždy mluví o ,,dědičných problémech´´.

Já přeci chci jen cítit teplé sluneční paprsky, hrát si a tulit se k mojí rodině. Minulá noc byla nejhorší. Bolest byla mou stálou společnicí. Teď už mne bolí i se postavit a napít se. Chci se postavit, ale můžu už jen kňučet bolestí.

Vzali mne naposledy do auta. Všichni jsou takoví smutní a já nevím proč. Byl jsem zlý? Snažil jsem se být hodný a mít všechny rád. Co jsem udělal špatně? Och, jen kdyby ta bolest pominula! Kdybych jen mohl usušit slzy mého děvčátka!
Vystrčím jazyk, abych jí olíznu ruku,ale můžu jen zakňučet bolestí.

Stůl u veterináře je takový studený. Tak hodně se bojím. Všichni lidé mne objímají a hladí. Pláčí do mého kožíšku. Cítím jejich lásku a smutek. Podařilo se mi jemně oblíznout jejich ruce. Ani veterinář nevypadá dneska tak přísně. Je jemný a cítím jakousi úlevu. Děvčátko mne drží jemně a já jí děkuji za všechnu lásku, co mi dala. Cítím jemné píchnutí v přední tlapce. Bolest začíná ustupovat. Cítím, jak na mne jde klid. Teď můžu něžně olízat její ruku. Začínám vidět sny: vidím přicházet mojí maminku a mé bratříčky a sestřičky na vzdáleném zeleném místě. Říkají, že tam není bolest, jen pokoj a štěstí. Dávám mé rodině sbohem jediným způsobem, který znám - slabým zavrtěním ocásku a přitulením se. Doufal jsem, že s nimi strávím hodně, hodně měsíců, ale nebylo mi to souzeno. ,,Víte´´, povídal veterinář, ,,štěňata v pet-shopech nepochází od etických chovatelů´´. Bolest teď ustává a já vím, že přejde mnoho let, než uvidím svou milovanou rodinu znovu.

Kdyby se to jenom všechno událo jinak.
Tenhle příběh koluje po internetu, dejte si ho taky na svůj blog ať už se tohle nikdy nestane !!!!

moje poznámka: Myslím,že nejaka slza by vám ukápnout měla,nebo alespon těm,kteří si prožili něco podobného...

Šílentsví!

Na psa dopadá těžký klacek. Zvíře skuči bolestí. Jeho sténání doslova trhá srdce. Hnědá srst čtyřnohého tvora se pomalu zbarvuje doruda. Krev mu kape z tlamy. Je slyšet jak se mu pod brutálními údery jeho trýznitele lámou kosti. Zvíře se z posledních sil snaží osvobodit- marně! Místo tohomu krk ještě pevněji sevřou železné svorky. Pes chrčí. Potom zemře.... O pár metrů dál kdosi noří kočku do vařící vody - zaživa!! Ani ona nemá nejmenší šanci uniknout hrůznému osudu. Tyhle neuvěřitelně drsné scény jsou každodenním obrázkem na čínských tržištích se zvířaty, kde se nabízejí k prodeji psi a kočky, plazi ptáci a divoká zvířata. Jakolevné zboží napěchováni v na sebe naskládaných klecích. Jsou bezmocnými svědky drastického zabíjení svých druhů. Ubozí tvorové jsou vařeni, stahováni z kůže, tlučeni nebo mrzačeni. A nikdo s nimi nemá soucit. Proč? Když je totiž nějaké zvíře před zabitím mučeno, je jeho maso v Číně považováno za mimořádně delikátní. A co víc - údajně prý také zvyšuje potenci - protože před smrtí proudí tělem mučené bytosti stresový hormon adrenalin. Organizace na ochranu zvířat Animals Asia Foundation (www.animalsasia.org) chce toto šílenství ukončit. Hodlá Číňany přesvědčit, že zvířata slouží nejenom jako potrava, ale že je člověk může mít i rád. Ovšem bude třeba urazit ještě dlooohuho cestu, než umlkne poslední bolestné sténání na čínských tržištích.....

ZVĚŘEŇ SI TO NA SVIM BLOGU !

Prosím, zkopíruj si tuto myšku na svůj blog. Každý den totiž umírá spousta takových zvířátek v laboratořích za účelem testování různých chemikálií, šamponů, kosmetiky ... stojí to za to???

Nejsi si tím jistá/ý???? Ale jsi vrah!!! Pokusy na zvířatech je ta nejodpornější věc! Fuj!

Firmy které testují na zvířatech:

Všude jsou zde jen 1druh značky, ale testuje celá firma nivea.

lepidlo této náplasti se také testuje na malých zvířátkách!

Většině z Vás tyto obrázky přijdou nechutné,ale nezavírejte oči před realitou!!!!!To,že Vy máte doma krásné a zdravé zvíře neznamená,že takto netrpí zvířata jiná!!!!!!!Prosím podepisujte petice,nepoužívejte výrobky těchto firem a HLAVNĚ ŠIŘTE TENTO ČLÁNEK DÁL!!!!!!!!!!!!!!