pochopíš?   29.Červenec 2006


dlouho jsem sem nepsala..ani nevím,jestli to má třeba vůbec smysl..si takhle něco někde psát..ale proč ne..
jenže o čem?.. nač?....nevím sama...nevadí..
takže třeba o tom..jací lidé jsou...
jaká jsem já,jáký je on...jaká je ona..jací jsme...
nevím,jsem-li člověk..co by mohl opravdu správěně říct,co jsme nebo kdo jsme..
bohužel většina lidstva je taková jakou jí ostatní chtějí nebo přejí si mít..
nikdo se nechce prosadit..protože konkurence je drsná....
radči se schováváme za masku někoho s kým nejsou problémy..
schováváme se za masku někoho,kdo je radči něčím čím musí být,než něčím čím chce...
protože být tím čím člověk chce .. je hrozně moc těžký...
ani já to nezvládám...
ale přecejenom.... i tak ti co nejsou tím čím jsou...jsou tím kým chtěly být..protože nikdo nemůže ničím nic nakázat...
za to že nejsme "TI" nemůžou oni...ale my...
a to my ..."jsme" napsal/a: cuccy 14:09 | Link komentáře (0)



den za dnem..noc za nocí...   11.Květen 2006


zase další den..jo joo začne to obyčejně...končí to totálním výbuchem..už se tomu musím smát..dneska jsem si,ale už myslela že to nedám to vám takhle přijdu do školy..jdu vám po chodbě a co se mi nestane..nějakej magor běží proti mě..v ruce drží takovej ten plastovej kelímek s kafem,který je samozřejmně horký...a hádejte co se stalo dál?ten dement mi to kafe nalil přímo na béžovou sukni ve které jsem se měla jít fotit na tablo..ani jsem nestihla ho seřvat a už byl fuč...ještě div neřval,že za to můžu já...a aby toho nebylo málo..jdu na záchod si skvrnu vyčistit.. a jak si tak tu sukni drhnu přijde zamnou kámoška a povídá..hele Romi..ty máš takovej ten černej batoh..takovek ten s tím červeným plyšákem?přesně popsala můj batoh,tak jsem se zeptala co se jako děje..mno a ona,že se po třídě házela mokrá houba a že najednou přistála v mém batohu..šla jsem se podívat..a opravdu tam ta nacucaná houba byla!!všechno uplně prochcaný...už už jsem si myslela,že je vší smůle konec..ale teprve to asi začínalo..několikrát jsem ve škole zakopla,neměla jsem to co jsem potřebovala a když jo tak uplně mokrý..pak mi ujela buska a na stopu jsem byla 3 hodiny..domů dorazila uplně vyřízená a na stole vzkaz ať jdu ještě uklidit ve vchodě,vytřít a tak..teď se chystám spát..a bojím se co mě ještě čeká..už toho mám vážně dost..buďte rádi,že jste rádi napsal/a: cuccy 22:44 | Link komentáře (0)