Vzpomínky 22.Duben 2009
Tak před pár dny to začalo,vlastně úplný začátek datuji přelomu rokům 08-09,něco málo po půlnoci,ale až teď to nabývá reálných tvarů.
Pár vzpomínek,pár zážitků,které se snažím zasunout co nejhlouběji,až na dno,abych se jich zbavila,se stejně vrací se stejně silnou bolestí s jakou se mi vkradli do života.Jasně,mají také spoustu nepopsatelně krásných záchvěvů,ale ta bolest...Ta ztráta toho všeho,co bylo...Je mnohem silnější.
A zrovna když už se mi povede,že místo každého dne s minimálně jedním prolétnutím takové myšlenky hlavou,místo každého druhého dne,někdy na to nepomyslím týden,tak se to prostě musí pokazit.
Možná jsem paranoik,ale úplně cítím záchvěvy osudu jako už tolikrát předtím a mám sama ze sebe strach.To proto,že kdykoliv jsem něco takového cítila třeba jen okrajově,netrvalo dlouho a pocítila jsem to natvrdo,plnou vahou v nezpochybnitelné realitě.Radši bych nevěděla.
Jsou to nepatrné náznaky,stupňující se poslední tři dny nepochopitelnou rychlostí a mně to přijde jako varování.Jako by někdo říkal,že se nikdy nepoučím a že mi to názorně ukáže.
A je to tak.Nepoučím.Nechci.Protože jestli to má přijít a opět a znovu se to má stát,pak do toho půjdu naplno,protože jestli to bude stejně bezprostřední,stojí mi ta bolest za to,protože jsem prostě taková a jiná nebudu.Minulost se očividně rozhodla,že se zase jednou stane budoucností a já se tentokrát bránit nebudu.
Tentokrát si to chci prožít od začátku do konce,vyždímat z ní tu nejmenší kapičku dřív než se rozhodne,že mi to všechno vezme a stane se opět minulostí...Teď už nebudu couvat ani brát ohledy.
Na nikoho.Na nic.
napsal/a: darkness_child 21:55 |
Mix =)
Link
