.....stala se mi zajímavá věc.....nastoupila sem jeden den do tramvaje,jela sem jednu zastávku,tramvaj byla poloprázná....lide jen seděli na židlich a já stála...na daší zastavce nastoupil kluk...měl upravené hnědé vlasy...byl opalený a měl hnědé oči které furt směřovali ke mě....stoupl si do prostřed šliny a chytl se rukou nad sebou tyče...předemnou pobíhal pejsek takvej potkan ale byl moje záchrana...protože když se modíval ten kluk na mě jako by mě ten pohled přitahoval a říkal zvedni oči a podívej se na něj....bilo to několikrát co sme se na sebe podívali...nepřetržitě myslela sem že nedokážu vystoupit když sem se nedívala na nej tak na toho pejska....několikrát se na mě usmál...nechápala sem co se děje...ale dokázala sem nakoec vystoupit...když sem vystoupila koukla sem se mu do očí a díval se na mě dokud neodjel...akorád ted kdž tak nad tím přemýšlím tak bych ten čas vrátila a snad bych se zmohla na něco vís než pohled...rada bych ho potkala zas ale už se to asi nestane...a to je špatně