Stínohra
Zapálíš svíci a čekáš co bude dál
najednou cítím se, cítím se jako král.
Jsem jako Artuš tvůj, ty jako Guinevra
na zdi se začala má malá stínohra.
R: Je to hra stínů
šedý xerox života
obraz mých činů
co na zdi se mihotá.
Malá hra stínů
siluety našich těl
žiju i hynu
za to že vždy jsem tě chtěl.
Tvůj stín si odhrnul své vlasy od čela
a mému ruka se maličko zachvěla
hledíme na sebe, hledíme na stíny
plujeme pospolu jako dva lekníny.
Lekníny plující pospolu navzájem
vlaštovky letící vysoko nad krajem
vysoko v oblacích kde slunce spaluje
jako když jeden stín ten druhý miluje.
R.
Tvůj stín teď upíjí ze sklínky portského
v očích máš víření potoku horského
bytřiny která se odvíjí úžinou
bez tebe bylo mé srdce pustinou.
Až svíce dohoří tak v oné minutě
seberu odvahu za ruce chytnu tě.
Až skončí stínoha budu rád že tu je
Amor co šípem se do srdcí trefuje.
