Lucie Bílá po čtyřleté pauze vydala nové album WOMAN. Autoři? Klasická dvojka: Soukup/Osvaldová. Jaké je to nové album? Je na něm něco překvapivého, nového, zajímavého? Je toho dost a pokusím se vás s tím seznámit. Pokusím se rozebrat jednotlivé skladby:

1.      Stůj (Stop) S. Brown, G. Sutton, B. Brody/český text: G. Osvaldová

První coververze ze dvou na tomto albu. Bílá ji podle mě nijak neosvěžila. Mohla se trochu více odvázat…

„V pekle je místo – na brzkou shledanou!

Tam se můžem týrat za to žes mě někdy vůbec chtěl“

2.      Miluji tě (Woman)

Rádiový hit… Výborný hudební podklad (kytary, klarinet,…), trochu takové country. Skvělý zvuk! Bílá touží nechat si vyznávat lásku, později ji ale stačí jen, že jí má partner rád. Naprosto jednoduchý, ale chytlavý refrén.

„To mi stačí, že mě máš rád, měj mě radši, to mi stačí, neříkej mi: Miluji tě“

3.      Osudová láska

Zajímavý začátek písně, upřímný text, Lucie zpívá tak, jako by to vše zažila. Skladba pomalu roste a roste, až exploduje k emotivním tónům.

„Osudová láska hezká na pohled, osudová láska to není žádnej med.“

4.      Víájpí

Lehká skladba, svou melodií. Zapeklitě poskládaný text, pár věcí je určitě

o přemýšlení (skoro u všech textů Osvaldové). Píseň je takovou zpovědí.

„Když už je ponor vážně přes čáru, můžu si vylepšovat profil v bulváru.“

5.      Soumrak

Typická „Soukupovská“ skladba, přináší mi depresivní, podzimní náladu. Lépe bych si to nedokázal představit. Lucie v jedné části zpívá táhle, klidně. Nádhera!

„Ať ve mně táhle, temně duní, ať vlci vyjdou v novoluní“

6.      Plynový lampy

Hezká folklórní skladba, obsahuje i pískot. Text je o lampářce Chalupové, díky textu si dokážu představit přesně její příběh, život. Bílá i zpívá nakřáplým hlasem.

„A já ji dodnes hledám na obloze, souhvězdí – Britu psa a paní Chalupovou – lampářku…“

7.      Doufám Noid/G.Osvaldová

Manžel Lucky dokáže napsat melancholickou a krásnou hudbu. Píseň je o vůli, novém začátku. Skladbu osvěží i pro mě hezký bridge.

„Hlavu v dlaních mám, prázdné stránky velí myšlenkám, kam ulehnout!

8.   Kruhy v obilí

           Nejmíň oblíbená skladba tvůrců, ale nejvíc veselá a osvěžující. Nabije energií, hravostí  

           a vtípkem z písně Láska je láska.

 „Třeba jsou ty slehlý klásky marťanský vyznání lásky. Nebo je to vzácnej vzkaz, jak je krásný marnit čas.“

9.      Posloucháš?

Můj další favorit. Na první poslech depresivní skladba, jenže… Dostal mě refrén, svou melodií, Lucčiným zpěvem. Pouhý text: Příště, příště, příště, dokáže i mé ucho potěšit.

„Co zbylo v pasti, jenom návnada: minulost, přítomnost, budoucnost“

10.  Pes bezdomovec

Pozitivní píseň, i když je o bezdomovci, obsahuje opět pár zajímavých slovních obratů k zamyšlení. Jednoduchý hudební základ, mnohými kritizována, mnou chválena.:-)

„Samotu piju dnes a denně, strašně se bráním každý změně“

11.  Živý nás nedostanou

Klidná píseň narušená bouřlivým refrénem. Krása! Album se blíží k závěru a k tomu odpovídá i tato skladba. Završuje povedené ostatní skladby. Bílá vše zpívá s klidným, jemným hlasem…

„Trénuju na labutí křik a přibalím si kapesník, pro žvásty v krematoriu vážně nežiju“

            12. bonus: Adagio T. Albinoni/G. Osvaldová

Druhá coververze známé barokní skladby. Je blízká předělávce od Lary Fabian. Píseň je o smutku, samotě. Lucie naplno využila svých hlasových kvalit.

„Tak já čekám tě, jsi můj vzácný host, Adagio“

            Kolem a kolem, jde o výborné album, sice mírně depresivní, ale každý si svou skaldbu najde. Já si našel hned několik. Netajím se svou oblibou k Lucii Bílé, ale hodnotím pravdivě: dávám 80 %. A myslím že je to i dobrý vánoční dárek, který potěší fans a nejenom je.

Rozhodl jsem se psát recenze..tohle je moje první. Vznikla před rokem, jako práce k přijímačkám na VŠ. Snad se bude líbit.

          Jako houby po dešti, tak i Češi se po revoluci vyrojili v zahraničí... Co jiného je pro nás typické (kromě dýchánků u piva) než cestování k moři?

K moři se vydali i naši hrdinové – účastníci zájezdu. Každý, aniž by o tom sám věděl, se svým problémem. Ať je jakýkoli.

         Na palubě dálkového autobusu se tak nachází: Jolana (Anna Polívková) – „mírně“ sebeironická mladá žena, která sice moc neřeší to, jak vypadá, ale určitě jí to je nejednou líto, obzvlášť, když její otec (Bohumil Klepl) má na její postavu neustálé poznámky („To jsou ale kejty.“). Za to její matka (Eva Holubová) by chtěla pro dceru vše nejlepší. Především dobrého partnera. Fakt, že tato rodinka se rozhodla vyjet do Chorvatska, umocňuje ještě manželská krize rodičů. Místo v autobusu nalezl i populární písničkář s tvůrčí krizí a oblíbenec  všech slečen a  žen Max (Ondrej Koval), kterému dělají společnost jeho dva homosexuální přátelé Oskar (Adrian Jastraban)

a Ignác (Jaromír Nosek). Ti ve svém vztahu žádají změnu. Pár, který zřejmě změnu nepotřebuje, jsou typičtí čeští manželé Jituš (Eva Leinweberová)

a Jarda (Martin Sitta). Pro ně není problém cokoli řešit hned a na místě, ať se děje, co se děje, a navíc, vulgarismy jsou u nich na denním pořádku. Jejich dvanáctiletý syn Jakub by taky rád něco vyřešil. Trpí utkvělou představou, že je „teplouš“. Duo vysokoškolaček – Irma (Šárka Opršálková) a Denisa (Kristýna Leichtová) si vyrazilo k moři užít. I když ta sečtělejší má spadeno na něco (někoho) jiného... Na palubě nechybí ani tajemný potápěč

a milovník sci-fi (Martin Pechlát) či průvodkyně Pamela (Jitka Kocurová), které má plné zuby snad každý, kdo s ní přijde do kontaktu. No a s přáním vrátit se na místa, kde se seznámila se svým manželem, vyrazila na zájezd i Šarlota (Květa Fialová) se svou věrnou a ráznou kamarádkou Helgou (Jana Štěpánková). To, že je Šarlota už mírně senilní, ale zatím nikoho nezajímá, vždyť zájezd teprve začíná...

         V roce 2000 přišla Česká televize s nápadem natočit podle románu (Účastníci zájezdu) Michala Viewegha pětidílný seriál. Zájem projevili i Chorvaté, kteří se měli stát koproducenty. Vše ale nakonec ztroskotalo. Až však po úspěchu Románu pro ženy se opět začalo mluvit o zfilmování tohoto bestselleru. Koproducentem se stala TV NOVA a zbývalo jen vytvořit scénář pro celovečerní film. Scénář... Kniha okolo třistapadesáti stran obsahuje několik epizod a hlavně nejméně dvacet postav. Pár dějových linií se vyškrtalo, některé vlastnosti postav zmiňované v knize, byly přisouzeny postavám, které dostaly prostor ve filmu a výjimečně se postava z knihy změnila

 v někoho jiného, kvůli filmu. Tak asi utrpěla nejvíce postava Maxe. V knize vystupuje jako spisovatel, který se díky své vynalézavosti a literární kritiky, rozhodne napsat román o účastnících zájezdu. V knize Max vytváří „figurky“, které dobrovolně pošle k moři a s nimi tak zažije nějaké to nemalé dobrodružství. Ve filmu je Max ale populárním zpěvákem. Bez zmiňované schopnosti svobodně si vybrat toho, koho si posadí vedle sebe přes uličku

v autobusu atd. Škoda, že se tvůrci nedrželi pevně předlohy... Od Maxe se odvíjí další změny. Delegátka Pamela na dobrou noc všem cestujícím předčítá pohádky... V knize. Ve filmu zpívá ukolébavky... Ale zpátky k ostatním postavám. Právě díky přehuštěnosti postav se nemůže tento film dotknout filmových nebes. Problém je i v tom, o co se opírá kniha – naprosto otevřeně tu Viewegh hovoří o masturbaci, sexu a o čemkoli, co se týče intimního života. Film se těchto témat dotýká okrajově. Pokud nepočítám řešení malého Jakuba, zda je homosexuál a nebo nějaké to odhalené ňadro Jitky Kocurové. To je zřejmě další chyba.

         Debutant Jiří Vejdělek (režisér seriálu Redakce) neměl vůbec nic jednoduchého. Musel ustát nároky producentů. Navázat na diváckou úspěšnost a nejlépe komerčně překonat Román pro ženy (asi 560 tisíc diváků a 53 miliónů Kč na tržbách).  Jedině jak toho dosáhnout, bylo správné zvolení hereckých osobností. A to se Vejdělkovi povedlo. Dokonalostí je Eva Holubová. Stačí pár mimických gest a všem je jasné, jak „to“ myslí. Čirou dokonalost předvádí i Anna Polívková, pro mě herecký objev, který s přibývajícími rolemi roste a roste. Bohumil Klepl mě překvapil. Nepřehrává a pevně se drží své role. Svou roli na „chvalitebnou“ zvládla Jitka Kocurová. Naivní blondýna, krásná a stále se usmívající. Navíc, její „čumáčku“ mě po krátké době začalo stejně vadit jako Maxovi.

         Stejně dobře hrají i Jana Štěpánková (energická, postupem času chápající stále víc a víc Šarlotu) a Květa Fialová (nic neřešící, jakýkoli problém nechá vyšumět s naprostým klidem a výmluvným úsměvem) Hůře na tom jsou snad jen „Irma s Denisou“ a duo homosexuálů. Holkám moc nejdou z úst intelektuální povídačky a klukům chvíli trvá, než si získají oblíbenost u ostatních účastníků (pomocnou ruku jim podává Jolana při hlasování o masturbaci...), ale hlavně u diváků.

         Málem bych zapomněl na dvojici řidičů autobusu Karla st. (Miroslav Krobot) a Karla ml. (Pavel Liška). Je to dvojice, která mohla sice dostat více prostoru, ale pokaždé, když se objevila na plátně, nikdy jsem se nenudil. Jejich komické řešení, kolik podšálků se při cestě ztratilo, není pro znalce literární předlohy žádným překvapením. Ale jsem si naprosto jistý, že budou spokojeni ztvárněním zrovna těchto dvou pánů herců. 

         Bez jakýkoliv výtek hodnotím technickou stránku filmu. Především chválím kameru, která snímá to, co se do žánrového filmu hodí. Místy mi připadala i romantická. No a také hudba zní tam, kde si to film žádá. Možná právě díky ní film volně pluje...

         Když teď sečtu všechny plusy a mínusy filmu, získám celkový obrázek, jak natočit celkem kvalitní český film, který plyne a nezadrhává se. Což si myslím, že není zrovna špatná kritika.

         Jo a jen tak pro zajímavost... Kolikrát jste viděli Vetřelce?

Tak už bylo zapotřebí trošku změny... Na tajemství nikdo neprišel, což mi je nějak jedno..eh! Proč ale píšu?! Mám potřebu se trochu rozepsat... Dostat ven co mám v sobě! Víte, nesnáším lidskou sobeckost! Jeden člověk něco chce a ostatní se z toho musejí "posrat"... Proč?? Nebo dva lidé neco chtějí a ten jeden se posere...Hele, jsou to nesmysly co píšu, ale to jedno! Prostě nesnáším sobeckost! Tímhle to nevyřeším, ale třeba když bude mít nekdo nákej nápad, tak at mi ho napíše.. A jeste neco, jesi se někdo v tomhle textu pozná, tak to je čirá náhoda...nebo?....jeeh..

Jsi mou němou útěchou...

do nových dnů mě probouzíš...

Dotýká se mě Tvého hlasu tón

Když do mých snů tiše vcházíš, SKRÝVÁŠ SE!...skrýváš se...

Jsi mou kresbou barevnou...

černobílým pohledem...

Skrýváš se... do světa snů, mé tajemství obrazů

skrýváš se...SKRÝVÁŠ SE!! do světa snů, mé tajemství OBRAZŮ

U SEBE TĚ MÁM!!

skrýváš SE!!! do světa snů, mé tajemství OBRAZŮ

u sebe tě MÁM!

 i když nejsi tu se mnou... skrýváš se do světa snů JSI TAJEMSTVÍ!!!!

.....jsi tajemství....