Den před Vánocemi jsem šla do
supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav
lidí, přešla mě chuť a začala jsem si pro sebe povídat: "Můžu tu čekat věčnost,
nic nestíhám, a co všechno ještě musím vyřídit..." Vánoce začínají být čím dál
tím stresovanější, kdyby se tak dal celý shon prospat!" Nakonec jsem se přece
jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny, říkajíc,
jestli si vůbec moje děti budou s těmito hračkami hrát!!! Když jsem tak
bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho 5-ti letého chlapečka, který si k
sobě tulil jednu panenku. Měl strašně smutný pohled přitom, když hladil panenku
po vlasech. Potom se otočil k jedné starší dámě a říkal jí: ,,Babi, jsi si
jistá, že mám dost peněz, abych koupil tuto panenku?'' Starší dáma mu
odpověděla:,,Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!!'' Potom poprosila
vnuka, aby na ní chvilku počkal, že se jde na něco podívat. Rychle odešla.
Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku. Nakonec jsem k němu šla a ptala
jsem se ho: ,,Komu chceš koupit tu panenku?'' ,,Tuto panenku chtěla moje
sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc, byla si jistá, že jí panenku Ježíšek
přinese pod stromeček. ,,Tak když jí tak chtěla, tak jí to Ježíšek přinese k
Vánocům. ''Ne, ne, tam kde je nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala,
musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala, až tam půjde'' Oči mu přitom
ještě víc zesmutněly. "
Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínek
mi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak jsem si myslel, že
by jí tu panenku mohla vzít." Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které
se usmíval. "Tuto fotku by jsem jí chtěl též poslat, aby na měnikdy nezapomněla.
Mám velmi rád svou maminku a chci, aby neodešla, ale tatínek říkal, že musí
odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno." Potom se zase podíval s těma jeho
smutnýma očima na panenku. Rychle jsem si vyndala peněženku a nepozorovaně jsem
si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi: "Pojď, přepočítáme tvoje
peníze, jestli budou stačit na tu panenku." Rychle jsem přidala k penězím, které
mi podával, ty svoje, tak aby toho nevšimnul a začali jsme počítat. Bylo dost
peněz na panenku a ještě mu i zůstalo. Chlapeček zavolal: "Děkuji Ti Bože, že
jsi mi dal dost peněz." Pak se na mě podíval a řekl: ,,Víte, včera jsem poprosil
Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít moje maminka
sestřičce a on mě vyslechnul. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou
růžičku,ale to už sem se neodvážil žádat od Boha. Ale on dal mi víc, abych mohl
koupit i panenku i růžičku. Víte, maminka má velmi ráda bílé růže." O pár minut
se chlapečkova babička vrátila a odešli. Po střetnutí s chlapečkem jsem
pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě, stále jsem na něj musela myslet.
Potom jsem si vzpomněla na článek, který jsem četla před dvěma dny. Psalo se tam
o opilém řidiči, který havaroval s jiným autem, ve kterém jela mladá žena se
svojí dcerkou. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu.
Dva dni po mém střetnutí s chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval,
že chlapečkova maminka zemřela. Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých
růží a šla jsem na pohřeb. Na místě, kde se můžou příbuzní naposledy rozloučit
se svojí nejmilejší, ležela mladá žena v truhle, v ruce měla kytici bílých růží,
vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku. S pláčem jsem opustila
hřbitov, s pocitem, že se můj život změnil. Láska, kterou chlapeček cítil ke své
mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a nepředstavitelná. A jeden opilý řidič mu
za setinu sekundy sebral maminku i sestřičku, které tak velmi miloval. Alkohol je svině.. Všichni to víme.. Jen si to někteří neuvědomují..
supermarketu dokoupit dárky, které jsem nestihla. Když jsem uviděla ten dav
lidí, přešla mě chuť a začala jsem si pro sebe povídat: "Můžu tu čekat věčnost,
nic nestíhám, a co všechno ještě musím vyřídit..." Vánoce začínají být čím dál
tím stresovanější, kdyby se tak dal celý shon prospat!" Nakonec jsem se přece
jenom probojovala do oddělení s hračkami a začala jsem nadávat na ceny, říkajíc,
jestli si vůbec moje děti budou s těmito hračkami hrát!!! Když jsem tak
bloudila po regálech, tak jsem uviděla jednoho 5-ti letého chlapečka, který si k
sobě tulil jednu panenku. Měl strašně smutný pohled přitom, když hladil panenku
po vlasech. Potom se otočil k jedné starší dámě a říkal jí: ,,Babi, jsi si
jistá, že mám dost peněz, abych koupil tuto panenku?'' Starší dáma mu
odpověděla:,,Víš ty sám, že nemáš dost peněz, zlatíčko!!'' Potom poprosila
vnuka, aby na ní chvilku počkal, že se jde na něco podívat. Rychle odešla.
Chlapeček ještě stále měl v náručí tu panenku. Nakonec jsem k němu šla a ptala
jsem se ho: ,,Komu chceš koupit tu panenku?'' ,,Tuto panenku chtěla moje
sestřička k Vánocům ze všeho nejvíc, byla si jistá, že jí panenku Ježíšek
přinese pod stromeček. ,,Tak když jí tak chtěla, tak jí to Ježíšek přinese k
Vánocům. ''Ne, ne, tam kde je nemůže Ježíšek přinést dárky. Aby panenku dostala,
musím jí dát mamince, aby jí sestřičce odevzdala, až tam půjde'' Oči mu přitom
ještě víc zesmutněly. "
Moje sestřička šla k Ježíškovi, aby byla s ním. A tatínekmi povídal, že i maminka za chvilku půjde za Ježíškem, tak jsem si myslel, že
by jí tu panenku mohla vzít." Potom mi ještě ukázal jednu milou fotku, na které
se usmíval. "Tuto fotku by jsem jí chtěl též poslat, aby na měnikdy nezapomněla.
Mám velmi rád svou maminku a chci, aby neodešla, ale tatínek říkal, že musí
odejít, aby mojí sestřičce nebylo smutno." Potom se zase podíval s těma jeho
smutnýma očima na panenku. Rychle jsem si vyndala peněženku a nepozorovaně jsem
si z ní vybrala peníze a řekla jsem chlapečkovi: "Pojď, přepočítáme tvoje
peníze, jestli budou stačit na tu panenku." Rychle jsem přidala k penězím, které
mi podával, ty svoje, tak aby toho nevšimnul a začali jsme počítat. Bylo dost
peněz na panenku a ještě mu i zůstalo. Chlapeček zavolal: "Děkuji Ti Bože, že
jsi mi dal dost peněz." Pak se na mě podíval a řekl: ,,Víte, včera jsem poprosil
Boha, aby mi dal dostatek peněz na panenku, aby jí mohla vzít moje maminka
sestřičce a on mě vyslechnul. Ještě jsem chtěl koupit mamince jednu bílou
růžičku,ale to už sem se neodvážil žádat od Boha. Ale on dal mi víc, abych mohl
koupit i panenku i růžičku. Víte, maminka má velmi ráda bílé růže." O pár minut
se chlapečkova babička vrátila a odešli. Po střetnutí s chlapečkem jsem
pokračovala v nákupech, ale už v jiné náladě, stále jsem na něj musela myslet.
Potom jsem si vzpomněla na článek, který jsem četla před dvěma dny. Psalo se tam
o opilém řidiči, který havaroval s jiným autem, ve kterém jela mladá žena se
svojí dcerkou. Děvčátko na místě zemřelo a matka byla ve velmi kritickém stavu.
Dva dni po mém střetnutí s chlapečkem jsem si přečetla článek, který oznamoval,
že chlapečkova maminka zemřela. Běžela jsem do květinářství koupit kytici bílých
růží a šla jsem na pohřeb. Na místě, kde se můžou příbuzní naposledy rozloučit
se svojí nejmilejší, ležela mladá žena v truhle, v ruce měla kytici bílých růží,
vedle sebe měla položenou chlapečkovu fotku a panenku. S pláčem jsem opustila
hřbitov, s pocitem, že se můj život změnil. Láska, kterou chlapeček cítil ke své
mamince a sestřičce byla neuvěřitelná a nepředstavitelná. A jeden opilý řidič mu
za setinu sekundy sebral maminku i sestřičku, které tak velmi miloval. Alkohol je svině.. Všichni to víme.. Jen si to někteří neuvědomují..
11.07.2009 09:59:12, AnYshenkaberunka
A co je na tom vtipného proboha?!