Chtěla bych zde uveřejnit jednu slohovou práci, která se mi osobně dosti líbí, tak doufám, že mi ji někde z vás alespoň okomentuje... :)

Téma: Války - Neválky

V dnešní době existuje mnoho nespravedlnosti. S vývojem společnosti dochází ke zvyšování úrovně potřeb. Lidé touží po moci a chtějí stále více. To s sebou přináší mnoho konfliktů, které mohou být globální a nebo se může jednat o problém národní. Řešení těchto problémů však nepřichází tak rychle a jednoduše jako jejich první projevy. Někdy však může mít národní problém zapeklitější řešení než problém mezinárodní. To se stává zvláště tehdy, pokud ve společnosti nejsou Ti správní lidé, kteří se dokáží v problematice řádně orientovat.

            V České republice se v posledních měsících živěji diskutuje o problémech s menšinami. Nastala globální recese a stále více cizinců přichází o práci. Zvláště pracovníci z Vietnamu, Ukrajiny a Číny se ocitají najednou v situaci, kdy musí odjet a doma oznámit svým rodinám, že prostě neuspěli. Vláda České republiky připravila pro tyto lidi tzv. státní příspěvek na cestu, který činí 500 euro. Tento poplatek dostávají společně s letenkou a jediné co ještě zbývá je zamávat Česku na rozloučenou a možná ještě poděkovat.

            S prácí Vietnamců v naší zemi byli někteří lidé spokojení, jiní méně spokojení. Tato tzv. levná pracovní síla, která byla v Česku potřebná, najednou potřebná nebyla a tak se tímto způsobem většina problému vyřešila. Poslali je prostě zpět domů. Tento problém je vyřešen.

            Na našem území však tiká další bomba. A je o hodně větší. Týká se romské problematiky. Na toto téma v dnešní době diskutuje téměř každý, protože i pokud nechceme, tak se toto téma týká každého z nás.

 Dalo by se říci, že společnost můžeme rozdělit na dvě oblasti obyvatel. Na obyvatele, kteří pracují, starají se řádně o svou rodinu, nevzbuzují svým neurvalým chováním pozornost svého okolí a snaží se žít slušným a správným životem. Pro druhou skupinu lidí jsou však tyto priority tzv. slušných lidí něčím úplně neznámým. Jejich vychování a kultura je totiž vede k úplně opačnému chování.

Není lehké soudit romskou problematiku, neboť žijeme v demokratickém státě a tudíž každý má právo žít a nebýt rozlišován podle barvy pleti. Ale dejme si ruku na srdce a položme si tu otázku. Mám více zkušeností se slušnými či neslušnými Rómy?

Můj názor na tento problém je v celku negativní, protože moje zkušenosti s Rómy nejsou nijak zvláště dobré. Není dobré házet všechny Rómy do jednoho pytle, ale není také vůbec jednoduché nějakého slušného Róma najít. Během svého života jsem potkala několik Rómů, kteří na mě zapůsobili slušným dojmem a stali se dokonce mými přáteli. Po pár letech jsem se však nepřestávala divit, jak mojí tehdejší přátelé mohli vykrást celý byt své adoptivní matce, která se o ně celý život s láskou starala. A takových případů je jistě spousta. Podle mého názoru do slušného chování jistě nemůžeme zařadit plivání na ostatní lidi, kteří se na rozdíl od nich vrací z práce, ničení pronajatých bytů či jednoduše drzost pobírat sociální dávky i přesto, že většina z nich pracuje někde na černo.

Jak ale tento problém vyřešit? Tuto otázku řeší naše vláda poměrně dlouho, ale zatím k žádnému pořádnému řešení nedošla. Asi nejvýrazněji do této problematiky u nás zasáhl Jiří Čunek, který byl několikrát označen jako rasista a jako člověk nechápající ty ubohé lidi žijící v tak otřesných podmínkách. Na to jak vypadaly jejich byty před tím, než se tam tito lidé nastěhovali, se již nikdo z jeho kritiků neptá.

Na české politické scéně se objevil další politik, který by se měl touto problematikou zabývat. Michael Kocáb, ministr pro lidská práva a menšiny, je většině Čechů zatím hlavně pro smích. Jeho dosavadní projevy nejsou zatím nikterak důležité. Důležitější by možná bylo kdyby pan Kocáb jednoduše splnil svůj slib a stal se na týden sousedem těchto problematických lidí. To by potom mluvil možná jinak.

Ale jak tento problém tedy vyřešit? Opravdu to není jednoduché na tuto otázku odpovědět. Někteří lidé zastávají názor, že na tyto lidi platí pouze tvrdý režim a že v rámci demokratického státu na ně téměř nic neplatí. Lidé se ptají, proč my musíme pracovat a dávat ze svých platů peníze ještě sociálně slabým? Proč my musíme a proč oni nemusí? Jednoduše proto, že prostě musíme být vůči nim tolerantní a nesmíme být vůči nim zaujati.

Je to tedy taková válka -  neválka, která bude trvat ještě asi hodně dlouho. Má jako vždy dvě strany. Tu dobrou a tu špatnou. V tomto případě však nejspíše nezvítězí zdravý rozum a nezbývá nám než čekat, jestli přijde další Jiří Čunek a nezačne konečně něco s touto problematikou dělat.

Všetci nám môžu závidieť
vravia, že lásky dávno niet
Všetci nám môžu závidieť
že ťa mám rád
zostanme takto chvíľu stáť
na všetko krásne máme čas
viem, že si práve, práve tá
ktorú mám rád....

K tomuto není co dotat... toto se mi stalo během krásných pár hodin a prostě není co dodat...

Už dlouhou dobu jsem sem nic nepsala... asi jsem neměla tu potřebu... dlouho jsem nic necítila... až ted po dlouhé době jsem se potkala se svými přáteli a zjistila jsem že nemůžu být sama i když sa teak o to snažím...z úloh pre silných nezložím skúšky a já sama vím, že neumím být.... SÁM... i když se tak do p**e snažím Neviem byť sám, neviem byť sám, sám, v meste sám žiť nechcem, neviem byť sám,... a i když vlastně ani nevím jestli na to mám tak prostě ja hľadám pár, ty dotyk rúk, človek v meste nemá byť sám.

And isn't it ironic... don't you think?

Přesně tak je to ironické...

neřid se tou dobrou radou co Ti všichni dávají... řid se vlastním srdcem... a ta minulost Tě stejně potrestná trestem smrtí...

KOUŘIT SE TU NESMÍ !!!! Takové velké nápisy.... a co z toho?Jak kdyby jsi napsal NEMILUJ!!! Protože to také zabíjí...

Lidé se navzájem podvádějí, horší však je, když se podvádíme my sami...

Já vím, už je to asi ohrané jak si tady každý píše do profilu nějaké citáty. Já jsem se však nemohla ubránit a chci tady publikovat alespoň dva, které se mi moc líbí. Abych řekla pravdu měli jsme za úkol na ně vymyslet ve škole úvahy a tak jsem je vymyslela. Není nic zkopírované, ale je to prostě tak jak mě to napadlo...

"Člověk není stvořen pro pořážku... člověka je možno zničit, ale neporazit." Hemingway

Člověk, který má svoji ideologii a názory na určitou věc nebo událost si za ní stojí a nepouští se jí. I když jej někdo nutí změnit názor tak si za ním stále stojí. Než přiznat něco v co nevěří tak radši zahyne.

 "Když jde člověk rovně, daleko nedojde..."

Antoine de Saint-Exupéry

Život je jedna velká rovná cesta (životní styl) , kterou ovlivnuje mnoho vnějších faktorů. Jedním z nich jsou i společenské konvence, které řídí ten direktní proud života. Neměli bychom tedy odbočit z této cesty? Ano, měli! Jinak žádný z nás ničím užitečným světu nepřispěje. Byli bychom každý tak stejný a neoriginální... Proto chodme každý svou výjímečnou klikatou cestou a v příhodný okamžik odbočme.

Jeho otec se sebou měl problémů dost.

A v bohatý rodině taky nevyrost.

Vlastní matka nevěděla, jestli ho má ráda,

stalo se co muselo, když ukázal jim záda.

Problémovej parchant, furt by si jen hrál,

učit se mu nechtělo, už ve školce se rval...

A o tom to je... dobrej večír dnes

Normálně jdu domů z vlaku a najednou uvidím jak na mě čeká můj miláček...  týjo to bylo překvápko samozdřejmě že příjemné  no a normálně mě nadrzo unesly do Brna... Šli jsme napřed do jedné hospody za Romčou a to jsem už byla hodně v náladě z práce, no a potom jsme zamířili do Two faces Jo stálo to zase za to... bavili jsme se, tancovali a kalili a zase tancovali  No bylo to prostě supr jsme s miláčkem, Jirkem, Verčou a Romčou pořád tancovali... pak jsem se naštvala prž mladej šel tancovat na ploužák s nějakou cizí holkou... jsem dostala počáteční schízu, ale Martínek za mnou naštěstí potom došel a byli jsme jen spolu a už mi bylo dobře prostě jsem ho potřebovala cítit u sebe  nakonec jsme šli ještě do Bastili a tam to bylo ještě lepší. Holky odešli domů a tak jsem tam šla jen já, Marta a Jirka  a tam jsme taky pořád jen tancovali, ale pak mi už došli nějak síly a musela jsem si jít sednout a bouchnout do boxera  pak jsme asi kolem 4 hodiny šli k autu a HLAVNĚ  k tongům na hranolky a na gyros mnam a měla jsem strašně moc hlad a pak jsem zbytek tech hranolek zahodila prej pro bezdomovce a pak jsme jednoho potkali a on je fakt měl... no dobré prostě...

Potom jsme s láskou čekali na vlak a mazlili se na nádraží jak romantické nee bylo to fakt moc krásný celej ten večer a hlavně to že u mě miláček potom spinkal a já jsem se k němu mohla v noci tisknout No prostě jsem zamilovanej blázen... a jsem ráda že ho mám...

Cítím se sama... nevím co mám dělat... nic mě bez něho nebaví  asi umřu mám šílenou schízu