Chtěla bych zde uveřejnit jednu slohovou práci, která se mi osobně dosti líbí, tak doufám, že mi ji někde z vás alespoň okomentuje... :)

Téma: Války - Neválky

V dnešní době existuje mnoho nespravedlnosti. S vývojem společnosti dochází ke zvyšování úrovně potřeb. Lidé touží po moci a chtějí stále více. To s sebou přináší mnoho konfliktů, které mohou být globální a nebo se může jednat o problém národní. Řešení těchto problémů však nepřichází tak rychle a jednoduše jako jejich první projevy. Někdy však může mít národní problém zapeklitější řešení než problém mezinárodní. To se stává zvláště tehdy, pokud ve společnosti nejsou Ti správní lidé, kteří se dokáží v problematice řádně orientovat.

            V České republice se v posledních měsících živěji diskutuje o problémech s menšinami. Nastala globální recese a stále více cizinců přichází o práci. Zvláště pracovníci z Vietnamu, Ukrajiny a Číny se ocitají najednou v situaci, kdy musí odjet a doma oznámit svým rodinám, že prostě neuspěli. Vláda České republiky připravila pro tyto lidi tzv. státní příspěvek na cestu, který činí 500 euro. Tento poplatek dostávají společně s letenkou a jediné co ještě zbývá je zamávat Česku na rozloučenou a možná ještě poděkovat.

            S prácí Vietnamců v naší zemi byli někteří lidé spokojení, jiní méně spokojení. Tato tzv. levná pracovní síla, která byla v Česku potřebná, najednou potřebná nebyla a tak se tímto způsobem většina problému vyřešila. Poslali je prostě zpět domů. Tento problém je vyřešen.

            Na našem území však tiká další bomba. A je o hodně větší. Týká se romské problematiky. Na toto téma v dnešní době diskutuje téměř každý, protože i pokud nechceme, tak se toto téma týká každého z nás.

 Dalo by se říci, že společnost můžeme rozdělit na dvě oblasti obyvatel. Na obyvatele, kteří pracují, starají se řádně o svou rodinu, nevzbuzují svým neurvalým chováním pozornost svého okolí a snaží se žít slušným a správným životem. Pro druhou skupinu lidí jsou však tyto priority tzv. slušných lidí něčím úplně neznámým. Jejich vychování a kultura je totiž vede k úplně opačnému chování.

Není lehké soudit romskou problematiku, neboť žijeme v demokratickém státě a tudíž každý má právo žít a nebýt rozlišován podle barvy pleti. Ale dejme si ruku na srdce a položme si tu otázku. Mám více zkušeností se slušnými či neslušnými Rómy?

Můj názor na tento problém je v celku negativní, protože moje zkušenosti s Rómy nejsou nijak zvláště dobré. Není dobré házet všechny Rómy do jednoho pytle, ale není také vůbec jednoduché nějakého slušného Róma najít. Během svého života jsem potkala několik Rómů, kteří na mě zapůsobili slušným dojmem a stali se dokonce mými přáteli. Po pár letech jsem se však nepřestávala divit, jak mojí tehdejší přátelé mohli vykrást celý byt své adoptivní matce, která se o ně celý život s láskou starala. A takových případů je jistě spousta. Podle mého názoru do slušného chování jistě nemůžeme zařadit plivání na ostatní lidi, kteří se na rozdíl od nich vrací z práce, ničení pronajatých bytů či jednoduše drzost pobírat sociální dávky i přesto, že většina z nich pracuje někde na černo.

Jak ale tento problém vyřešit? Tuto otázku řeší naše vláda poměrně dlouho, ale zatím k žádnému pořádnému řešení nedošla. Asi nejvýrazněji do této problematiky u nás zasáhl Jiří Čunek, který byl několikrát označen jako rasista a jako člověk nechápající ty ubohé lidi žijící v tak otřesných podmínkách. Na to jak vypadaly jejich byty před tím, než se tam tito lidé nastěhovali, se již nikdo z jeho kritiků neptá.

Na české politické scéně se objevil další politik, který by se měl touto problematikou zabývat. Michael Kocáb, ministr pro lidská práva a menšiny, je většině Čechů zatím hlavně pro smích. Jeho dosavadní projevy nejsou zatím nikterak důležité. Důležitější by možná bylo kdyby pan Kocáb jednoduše splnil svůj slib a stal se na týden sousedem těchto problematických lidí. To by potom mluvil možná jinak.

Ale jak tento problém tedy vyřešit? Opravdu to není jednoduché na tuto otázku odpovědět. Někteří lidé zastávají názor, že na tyto lidi platí pouze tvrdý režim a že v rámci demokratického státu na ně téměř nic neplatí. Lidé se ptají, proč my musíme pracovat a dávat ze svých platů peníze ještě sociálně slabým? Proč my musíme a proč oni nemusí? Jednoduše proto, že prostě musíme být vůči nim tolerantní a nesmíme být vůči nim zaujati.

Je to tedy taková válka -  neválka, která bude trvat ještě asi hodně dlouho. Má jako vždy dvě strany. Tu dobrou a tu špatnou. V tomto případě však nejspíše nezvítězí zdravý rozum a nezbývá nám než čekat, jestli přijde další Jiří Čunek a nezačne konečně něco s touto problematikou dělat.