Dnes v noci
jsem už nemohla
snést bolest
která mě drtila
tak dlouho
a vší silou jsem
vytrhla tvůj šíp
ze svého srdce
Pěšina našich kroků
nasákla rudou krví
když můj syn
zvedl ten šíp
a vystřelil ho
vysoko do mraků
Vtom černá obloha praskla
a hvězdy se z ní sypaly
dolů jako konfety
pobloudilých radostí
ztracených dnů štěstí
Ptáci získali rumělkové
okraje křídel a peří
vířilo
v apokalypsách zkázy
Země praskala
a propadala se
do hloubek
sebe sama
v hukotu zmarů
zhroucených iluzí
slibů a
vášní
skály se otřásaly
Potom nastalo
podivné ticho
nesmělé
jako
první krok
na cizím území
a já cítila
jak se moje
srdce
zaceluje
Ráno vyšlo slunce
ptáci se dotýkali
za letu křídly
vějířem per
svobodně a lehce
samozřejmostí přírody
a já cítila
že
se znovu rodím
do své vlastní podoby
