Objevení
Deníčku, jsi poslední, co mi zbývá .... v úterý sem přišla na to, že moje kamoška, kterou sem měla (a pořád mám) moc ráda, není taková, jaká se zdála.... 
... Nejdřív si hrála na to, jak strašně moc jí na mně záleží a teď??? 
... Je to něco přes měsíc zpátky, co si našla kluka, proti němu nic nemám, moc pohodovej klučina... Zezačátku sme byli taková "velká trojka"
... bylo to fajn... začalo se to srát minulej týden... já vím, že dva chcou být spolu sami ... taky spolu bývají hodně často sami ... vždycky sme chodili do baru všichni ... a najednou poslední tejden sem tam jen seděla a hrála v podstatě "křoví" ... 
... všímali si jeden druhýho a na mě kašlali ... když na mě promluvili větu za hodinu byl to rekord... včera sme se domlouvali, kam pudem (všichni) a já sem řekla, že už nemám peníze, že do baru nemůžu, že bysme se mohli jít někam projít... tak nejdřív řekli, že jo ... a dneska se dozvim, že dou na půl šestou do baru... tak sem odepsala, že nemůžu, kvůli penězům... a to jim je úplně jedno ... .. to by mě ani tak neštvalo ... ale když sem měla tady v Hradci kluka já, Jarča byla pořád s náma... a když někam nemohla, tak sem ji nenechala samotnou na intru jen tak trčet a byla sem radši s ní ... mohla sem se pro ní roztrhnout ... 
... a teď ? ona na mě kašle... "nemáš prachy? no a... tak si buď klidně na intru..." .... nechápu to, dělala sem pro ni všechno ... první i poslední ... a tohle mám zpátky... ...
to je pro dnešek radši všechno ... tak užívejte života líp než já ... a na takový lidi, jako sem teď psala já, se vykašlete hned po prvním takovýmhle zážitku .... 
