Cesta na Orlík

03.Červen 2007

Tak mám za sebou vcelku slušně adrenalinový zážitek, o který se jdu podělit :o) Na 1.-2.6 byl naplánovaný celofiremní team building na Orlíku, v jednom campu (Vystrkov). Z cca 220 zúčastněných se cca 10 mě nevyjímaje rozhodlo, že cestu na Orlík z Phy nebudou absolvovat v pátek ráno přistaveným busem, ale již ve čtvrtek odpoledne a na kole.. Parta cca 8 z nich vyrazila už ve 13.00 z Brumlovky od BB Centra.. Další měl v plánu vyrazit kolem páté, ale s tím človíčkem který si na 100km na kole dal limit 3,5 hodiny jsem nehodlal soupeřit. 13.00 pro mě zase bylo příliš brzy a tak jsem vyrazil sám. V práci jsem se bohužel jak už to tak bývá zdržel více než jsem předpokládal, a díky tomu vyrazil na kole až v 17.00 z Proseka.. Po cestě přes město jsem ještě dokupoval pár drobností (konkrétně např. mapa - ta mi později zachránila krk :o) ). Takže jsem nakonec vyrážel od Smíchovského nádraží kolem 19.00.. Předpokládal jsem, že pokud půjde vše dle plánu, mezi 23 hodinou a půlnocí dorazím na místo.. Inu cca do 21.30 šlo vše dle plánu, držel jsem tempo cca 25-30kmh, s občasnými rauch pauzami. Pak se to krapet zvrtlo... Začal jsem trochu litovat toho, že jsem se na mapku cesty díval až těsně před odjezdem a také toho pozdního odjezdu. Začalo se stmívat.. Několikrát se mi stalo, že jsem špatně sjel a pár km jsem si tedy cvičně najel :) Kolem půlnoci stále ještě na cestě volám kámošovi, že dorazím patrně později. V 0.30 mi došly tekutiny co jsem měl s sebou (zbyla jen sbalená Amundsen vodka ale ta by mě moc neosvěžila :o) ). Po další hodině cesty jsem zjistil, že bez pití to prostě dál nejde, začal jsem bejt už i trošku malátnej a ve tmě mírně zmatenej.. Tak jsem si řek, že ozkouším dobročinnost Čechů. V malé vesničce (tuším Kamenná nebo tak nějak) jsem si všiml, že se v jednom okně svítí a byla vidět problikávající TV.. Tak jsem metodou házení kamínků do okna zkoušel, zda někdo vyleze (byl to činžák a tak jsem nevěděl, který zvonek by byl ten správný a budit celý čínžák se mi zas nechtělo). Po 5 min snažení bez výsledku jsem tento dům nechal být a vedl kolo dál vesnicí. Hospoda, hurá!!! Zavřeno:( Na dveřích nápis "Bydlím vedle, zelená vrata, Děkuji.". Patrně z důvodu když není zákazník a majitel/ka hospodu přes den zavře a jde vedle domů.. Nevadí, říkám si, a tak jdu vedle k zeleným vratům a nekompromisně se opírám o zvonek. Po cca 2 minutách se začalo rozsvěcet a vylezla z domu ženská postava.. Naštěstí mě hned nekamenovala, byť jsem jí očividně vzbudil.. Krátce jsem popsal svou nemilou situaci a s prosbou a omluvou, že mi je to trapné jsem dostal cca 1 litr pomerančové štávy:) Jeee, takhle s chutí jsem už dlouho nepil. Namístě padl 0,5 litr, dal jsem si cigárko, kousek mazance, znovu napít a energie byla znovu částečně obnovena.. Sedám na kolo a jedu dále, s periodickými zastávkami a kontrolou mojí pozice na mapce s baterkou v ruce.. 2.00 ráno, vybíjí se tužkové baterky v nepříliš kvalitním předním světle.. Paráda.. Dále jedu potmě (jen zadní blikačka)..Opět špatná odbočka a okruh cca 8 km úplmě zbytečný (kolečko mezi 3mi vesnicemi). No nic jedu dál, stopuju na cestě traktoristu.. "Prosím vás, kudy se dostanu do Vystrkova?". "Jéé pane, to jste úplně blbě, to musíte... Ale je to cesta lesem.." Budiž, popis jsem dostal, tak jedu dále. Další telefonáty s podnapilým kamarádem na místě, kde se prý flákám, že na mě čekaj:o) Smíšené pocity, na jednu stranu vztek sám na sebe, mohl jsem už dávno sedět s nima a pařit.. Na druhou stranu strach, zda to dojedu.. Několikrát už mě napadlo to zabalit, s mobilem přes wap zjistit svoje souřadnice, zkusit překecat taxika, aby mě nějak odvez.. Ale já si řekl NE, jsem paličák a svým způsobem ješitnej, když jsem se rozhod, že tam na kole dojedu, tak tam prostě dojedu, ikdybych tam měl dorazit až ráno a to kolo jenom dostrkat.. No nic, dál cesta lesem potmě bez značek a co km to křižovatka, samozřejmě absolutně bez označení... Pár mylných odbočení, co mě zavezly ke campům a cesty zpátky (s tímže to nikdy nebyla cesta po rovince). Cca 2.30, další takové odbočení, jedu, vidím jen okraje silnice stěží, náhle koukám, že kolo pode mnou se rozhodlo zastavit...Jel jsem asi tak 15kmh, trošku šok a já ležím na zemi.. Svoje vyjadřování z toho momentu raději nebudu citovat, chtě udržet rovinu tohoto blogu bez vulgarit :o)  No prostě prima nápad, neoznačit, že tady je camp a prostě natáhnout řetěz cca 30 cm nad zemí mezi stromy přes silnici.. Proto ten pád.. Sakra... Naštěstí jenom drobně odřené koleno přes kraťasy a od řetězu drobná ranka na prstě ruky.. Poprvé za cestu strkám kolo zpátky nahoru na tu křižovatku, každé převýšení už se mi zdálo zběsile velké, ale tady na tom místě opravdu bylo drsné.. Kolo v pořádku naštěstí.. Znovu sedám na kolo a jedu dál.. Po cca 20 minutách další milé překvapení lesní cesty - konec asfaltu, konec světa, jaj!! Přijedu k nějaké staré rozbité budově, těžko odhadnout, k čemu původně sloužila, ale každopádně dál se jet nedá...:( Vracím se tedy zpět na poslední křižovatku (cca 0.5km zpět). Ještě ale podotknu jednu věc - potom co jsem se dostal na tu lesní cestu jsem si orientačně držel po levé ruce Orlík, věděl jsem že tím směrem bych měl na místo určení dorazit... No nic, poslední telefonát kamaráda, už mu bylo stěží rozumnět.. "Hele, ty Kozárovice poznáš podle toho, že je tam prasečák a strašně to tam smrdí...A kurňa kde pořád jseš? Tak už doraž ne? Ty vole, já mám o Tebe docela strach..." V tu chvíli už bylo přede mnou naštěstí posledních 15 min cesty (což jsem ale v tu chvíli nevěděl a tak řekl kamarádovi, ať jde spát, že to nemá cenu, že nějak dorazím). 4.00 ráno, už zase vidím na cestu neboť svítá.. No nic jedu dál a tu vidím směrovku směr Hotel.. To už doufám bude konečně ono, říkám si.. Jedu tedy dle směrovek a tu v dálce už vidím náznak budov, a cca 100m přede mnou kráčí postava... Huráá... Zdálky volám, "Prosím vás nevíte náhodou, kudy se dostanu do Hotelu O... Ty vole, to jseš Ty, nazdáááár!!!" Jiný kolega z práce se vracel z jedné chatky na svou, jsem na místě!!!!! Supééér. 4.15 ráno:) Ještě cigaretka s Jirkou, trochu pokec, trochu pivka z plechovky od něj a posledních 5 minut na kole k chatce.. Nepopsatelná úleva, pocit zadostiučinění, hrdost, směju se sám sobě, cigaretka, únava.... Uléhám ve 4.40 bez převlečení, tak jak jsem a následující 3 hodinky jsem spal tvrdě tak jak snad nikdy předtím.... Další dny kupodivu nohy fungovaly, jen puchýře na zadku mi připomínaly tu celkem 11,5 hodiny trvající cestu, kdy čistý čas jízdy bylo nějakých 7,5 hodiny (dle stopek na tachometru) a celkem najeto 117km.. Průměr nic moc, ale na to už jsem si fakt nehrál, mlel jsem z posledního:)

Jen víc takových zážitků, v důchodu aspoň bude co vyprávět dětem :) napsal/a: duck01 16:25 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář