Dost se nudím, tak než abych se zbláznil,

řekl jsem si ,,co kdybych chvilku básnil''.

Dřív když byl jsem školou povinný,

básničkama zkracoval si hodiny.

Když o nějakou slečnu jsem stál,

báseň jsem jí daroval.

Asi říkate si že mám trapný kecy,

tak nečtěte to, nenutím vás přeci.

Co dodělal jsem školu, můj život se změnil

jsou to už dva roky co ve škole sem nebyl.

Zá tu dobu zažil jsem pár lásek,

několik blondýn, krav, a hnědovlásek.

Dvakrát myslel sem že miluji,

zmílil jsem se a dodnes toho lituji.

Pak jsem poznal slečnu, která mi život změnila,

pomohla mi zapomenout na holku která mě ranila.

Obdivoval jsem její snahu, byla to jako sázka,

děkuju jí za to že ukázala co je láska.

Jsme spolu už přez půl roku není moc dlouho,

ale když jse bez ní asi umírám touhou.

Dokáže odpouštět, i věci, které odpouštět se nemaj,

překonala trápení které překonat se nedaj.

Mrzí mě moc že dělám občas blbosti,

vím že jsou to věci který přidělávaj starosti.

Nejkrásnější na tom je že už nebudeme jenom pár,

budeme mít miminko, to je pro nás dar.

Budeme mít človíčka, kterej bude nás potřebovat,

který bude s náma a náší lásku bude upevňovat.

Končím se vším špatným, co do teď jsem dělal,

končí mi doby, kdy za holkama sem běhal.

Chci být prostě táta, takovej jakej má být,

chci milovat 2 lidi a snima navždy být.