03.Prosinec 2006
'Chybami se člověk učí.' říká se. Co to znamená? Že danou chybu už neuděláme? Ano, to bude ono... Ale platí to vždy? Může člověk vyzkoušet toto pořekadlo i v lásce? Dostane k tomu možnost? Je to těžké. Samozřejmě, malé chybky, drobné neduhy se odpustí a jde se dál; jako by se nic nestalo. Ale co Ty velké? Člověk se poučí, a udělá vše pro to, aby se to již neopakovalo. Ale má šanci to dokázat ještě v tom vztahu, ve kterém chybu udělal? Může chtít, ale už nezáleží ne něm. Teď už nerozhoduje! Může jen doufat; doufat že tu příležitost dostane. Pokud ano, chytne ji za pačesy a nepustí. Neudělá stejnou chybu znovu. Ne, pokud mu na druhém opravdu záleží. Ale než tu šanci dostane (pokud ji dostane) musí jen čekat; čekat a nic jiného než čekat. A to je to nejhorší. Zkuste si čekat, čekat na zázrak. Řeknete 'Tak mu jdi vstříc'! Ale jak může? V tomhle případě to nejde. Může jen sedět na zadku a čekat, zda se nad ním partner smiluje. Mučení nejvyššího kalibru. Člověk jen sedí a přemýšlí co může dělat jen proto, aby zjistil, že je bezmocný. Hlavou mu víří otázky jak hejno komarů, ale na žádnou, či většinu, nezná odpověď. Proč jsem to uděla? Proč jsem to tak skazil? Proč nemůžu dostat ještě šanci? Proč to takhle muselo dopadnout? Proč... proč... proč... Proč? Nedokážete odpovědět! Získáte odpověď na jednu a objeví se Vám další otázka. Zaměříte svou mysl tedy jiným směrem. Přemýšlením co teď dělat, aby se věci vrátily do původních kolejí. Ale zůstanete stát na stejném místě jako u předešlých otázkách. To jest na mrtvém bodě. Chcete dokázat, že chybu už neuděláte, ale pro to potřebujete dostat šanci. Ale aby Vám partner mohl dát šanci, musí Vám odpustit a věřit Vám, že se to již nebude opakovat. Ale tím jsme zase na začátku; aby jste to mohli dokázat, musíte mít šanci to dokázat. Začarovaný kruh pro Vás bez jediného vstupu. A jediný, kdo Vám do něj může otevřít dveře se cítí Vámi zrazen, neb jste udělal chybu, kterou nelze lehce odpustit. Tím se opět vracíme k čekání. Čekání... jediné co nám zbývá. Jediné, co můžeme dělat. Ale jak dlouho lze čekat? Jak dlouho může člověk sám sebe mučit? Toť otázka hodná Othela; 'Být či nebýt? Čekat či to již vzdát?'
 
Autor: el..Pepe v 21:17 |


Komentáře (0):