Už je to rok, co jsem zde psal o chybách, o boji s láskou. Tehdy pro mě skončil vztah v troskách. Tehdy pro mě skončil život! Tak jsem to cítil, tak jsem i žil. Bez energie, bez kousku života v žilách. Prostě to byl pro mě konec světa. Vzpomínal jsem (ať už chtěně či samovolně) na okamžiky které již nezažiji, na chvíle které se už nezopakují, na cesty které jižnepodniknu. Byl to pro mě konec se vším všudy. Nedokázal jsem si představit, že ještě někdy zažiji něco tak krásného. V podstatě se dá říci, že tehdy pro mě skončil život a začal jen nesnesitelný koloběh přežívání. Vstát, škola, jídlo, televize/počítač (prostě cokoliv, u čeho lze trávit čas), večeře, televize, spát! Každý si asi dokáže představit, že toto se nedá vydržet dlouho. Padal jsem dolu a pořád ne a ne dopadnout na dno, abych se mohl opět zvednout na nohy. Naštěstí praví přátelé opravdu existují. V mém případě jím byla kamarádka, které bych chtěl ještě jednou moc poděkovat. Ona určitě ví, že mluvím o ní. Snažila se mě postavit na nohy, nakopnout mě do dalšího žití a bytí. Strávili jsme spolu dost času a s většími či menšími úspěchy se jí vedlo mě zapojit opět do normálního života. Problém byl ale v tom, že mě tahala vzhůru aniž bych padl na úplné dno. A to se jde nahoru špatně. Takže i přes velkou snahu kamarádky jsem se nikdy netěšil na další den. Pro mě byl každý den jen utrpení. Utrpení mysli, duše i těla. A když už ani nedoufáte, že se někdy něco zlepší, stane se 'zázrak'. Jinak to totiž nazvat nelze. Byla to náhoda, šťastná chvilka okamžiku, nebo říkejte tomu třeba osud (i když já na osud nevěřím)! Aťtak či onak, svedl mě dohromady s někým, v kom jsem našel nový plamínek života. Stačila jen necelá hodina zde na chatu, proesemeskovaný víkend a jedno setkání. Byla to láska na první pohled! Dodnes stále nemohu uvěřit, že se to opravdu stalo. Z jediného setkání se vyklubal vztah, v který jsem už nedoufal. Ta úžasná slečna ve mě probudila city, které jsem měl za ztracené, v které jsem již nedoufal. Ale nejkrásnějšího na tom je skutečnost, že city jsou mnohem hlubší, než jsem si kdy myslel, že mohou být. Ona ve mě probudila opravdovou lásku. Více než jen zamilovanost! Zamilovanost dříve nebo později skončí. Zůstane už 'jen' láska. A pokud ta není dost silná, dostane vztah velké trhliny. Každý jistě zažil ty zvláštní pocity, kdy Vám brní ruce, běhá mráz po zádech, nevnímáte okolí a v myšlenkách máte jen ten jediný obličej, jediný pohled, jediný hlas... Pocit, že snad vyletíte z kůže, pokud Vás Vaše milovaná osoba neobejme a nezmění představy v realitu! Ale pokud Vám tohle vydrží i tehdy, když Vás zamilovanost opustí a zůstane Vám 'jen' láska, asi jste našli tu pravou osobu, kterou vždy budete nazývat Tím jediným Vaším štěstím! A já jsem to svoje štěstí našel! Nejdřív jsem musel padnout na kolena, na to nejhlubší dno. Ale díky ní jsem vstal a dnes kráčím životem zpříma!
Asi si teď říkáte, jaký tohle vše mělo smysl. Že tím si projde každý. Každý zažije nešťastnou lásku. Ale dříve či později se z ní vyléčí. Ví to asi každý, i já to vím. Teď ale i tehdy. Když ale padáte na to dno, které je tak hluboko pod Vámi, zapomíná se na tuto pravdu velmi lehce. Ale ať jste na tom sebevíc špatně, neohlížejte se nazpět. Neohlížejte se na minulost. Nedělejte stejnouchybu jako já a určitě i stovky, tisíce a miliony jiných. Uchovejte si hezkévzpomínky, ale nezapomeňte ani na to, proč to hezké muselo skončit a netrapte se bláhovými nadějemi v nemožné. Čas vrátit nelze a žít minulost znovu v přítomnosti také nelze. Nikdy již nic nebude stejné jako dřív. Snažte se proto přijmout fakt, že láska kterou jste žili tak dlouho a tak silně je prostě pryč.Neohlížejte se za ní, ale dívejte se dopředu. Žijte přítomností, nikoliv minulostí. Nadarmo se neříká, když něco hezkého končí, něco krásnějšího začíná. I na Vás tam někde venku čeká někdo, s kým budete šťastní a šťastnější než kdy dřív. Pokud budete ale jen přežívat, můžete se minout a již nikdy se nepotkat!Já jsem své štěstí potkal a již nepustil! A tentokrát opravdu věřím, že jižnikdy nepustím! Věřte ve své štěstí i Vy!