Milá famílie   20.Říjen 2006


No tak zase jsem nemocná.
No ano, Z A S E. Divíš se deníčku? A proč prosím tě?
Řeknu ti, žačínám se cítit jako naprosto využívaný člověk. Vždyť to znáš. A přitom to začlo docela nevinně:
Minulý týden v pondělí jsem přišla domů ze školy. Hodila jsem do kouta aktovku, sundala bundu a zašla za mami do kuchyně.
"Ahoj" řekla jsem s úsměvem. "Je něco k obědu?"
"To si myslíš, že vám tady budu pořád vyvařovat?" vyjela na mě moje milá maminka vztekle.
Asi v tu chvíli NAPROSTO IGNOROVALA skutečnost, že to JÁ VAŘÍM, PERU, UKLÍZÍM A DOHLÍŽÍM NA SVOU MILOU SESTRU!!!! Kdepak, to by byl zázrak, kdyby se jenom uráčila ze sebe vysypat: "No zlatíčko, ty jsi ale hodná, uvařilas oběd, uklidila jsi celý barák a postarala jsi se, aby tvá milá sestra hrála na klavír, dokopala jsi ji do aerobiku, donutila jsi ji napsat domácí úkoly, vyprala jsi jí její propocené věci do tělocviku a donutila jsi ji jít spát." Ne moje milá maminka mě ještě seřve, že ještě nejsem naučená do školy, přišla jsem pozdě z angličtiny a mému bratru (21 years old) jsem nepřihřála oběd!!!!
No, já jsem na ni zůstala civět. "Aha" vypadlo ze mě za pořádnou chvíli. "Tak já si udělám alespoň čínskou polívku, jo?"
Obdařila mě jedním ze svých pověstných chladných pohledů. "Tak si udělej co chceš! Ale zajímalo by mě, co bude jíst taťka a M. (jako můj brácha)!!!!" zavrčela na mě a odcupitala si ke svému mobilu a začala obvolávat své kolegyně a opět místo rodiny řešila práci.
Pomalu začínám mít pocit, že místo matky mám workoholičkku.
Zůstala jsem naprosto nechápavě stát v kuchyni. Postvavila jsem vodu na vaření a začla jsem se přehrabovat ve spíži ve snaze nějakou tu čínskou polívku najít.
Nakonec jsem jeden sáček vylovila. DOSLOVA. Mylím, že pro rybaření mám docela dobré předpoklady.
Zalila jsem polívku, plácla na misku talířek a odebrala se do obýváku, kde jsem zapla Simpsonovy.
Milý deníčku ... to byl zase oběd! Mamka vyřvávala do telefonu jako by stála na druhém konci planety a snažila se dořvat na její druhý konec, sestra přišla za mnou a začala vřískat, že ONA MÁ HLAD a jaktože není nic k jídlu, do toho zazvonila pevná s nějakým pokusem o průzkum. Ze Simpsonových jsem zaslechla možná tak jednu větu, polívku jsem nemohla dojíst, protože moje máti řekla že je to nezdravé a tak jsem zbytek musela vylít (no dobře, nemusela, ale poslouchat ty její žvásty se doopravdy nedalo a abych měla alespoň na chvíli klid, tak jsem ji teda vylila).
Zcela zhnusená a hladová jsem se zvedla a odešla do svého pokoje. No řeknu ti milý deníčku, nebýt toho, že mám pokoj v jiném patře asi bych už musele spáchat sebevraždu!
Po čtvrthodince jsem odešla do Aj, moje máti odjela znovu do práce a sestru jsem dotáhla do aerobiku.
Když jsem se vrátila, začalo mě škrábat v krku. Zpočátku to vypadalo zcela neškodně, ale celou noc jsem nemohla spát, jelikož lehké škrábání v krku se docela zvrhlo. Připadalo mi jako bych polykala střepy s ohněm.
No nemusím ti snad říkat, jaký jsem ráno musela svést boj abych si prosadila, že musím k doktorovi!
To jsem samozřejmě nevěděla, že má otevřeno až od osmi, takže jsem tam tvrdla skoro hodinu, ale alespoň jsem byla první.
Předepsal mi antibiotika a doporučil mi zůstat alespoň do konce týdne doma. V úterý (tenhle týden) jsem měla přijít na kontrolu.
Ani VÁNOČNÍ úklid se nevyrovná tomu co jsem musela během své nemoci dělat!
No vážně: uklidila jsem celý byt, odmrazila a umyla lednici, umyla jsem topení, vydrhla koupelnu a záchod, uklidila jsem CELÝ sklep, vytřela chodbu, uklidila druhou koupelnu a záchod, prala jsem, žehlila , vařila, pekla, utírala pavučiny, prach, starala se o chod celé naší famílie, pomáhala tatkovi vyklízet pracovnu ve sklepě aby se tam dal složit koks, topila jsem a jiné další blbůstky, které mi mami volala.
Dovedeš si to představit? Celý týden co jsem byla nemocná jsem makala jako šroub, otrok nebo nějaké tažné zvíře...
V pondělí tohoto týdne jsem opět nastoupila do školy, neměla jsem tucha o tom, že se píše z češtiny takže jsem dostala 4. Prostě skvělé.
V úterý mi doktor řekl že mám ještě zůstat doma - a začlo to celé na novo.
Těším se na příští týden do školy .
Jsem naprosto zneužívaný člověk, který se ani pořádně nemůže bránit. ..... zlatá škola napsal/a: elizabetka36 11:17 | Link komentáře (0)