znaky upírství/vampírství 11.Květen 2008
Typické upíří znaky jsou:
husté,nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmibledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající zúst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že seneodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubnývliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první slunečnípaprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír seumí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenšíštěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tomale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesákydo krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stalčlověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upíremnapadeného zvířete. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svéhoživota čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí,například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné hozahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž,růženec, svěcená voda či hostie.
Zahubitupíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkouči - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát musrdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo sek tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta čiukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud anitoto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebomimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedurymusely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolemzlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup neníjen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsoukumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. U nás je to třebanaleziště v Čelákovicích.
Kostry vypadaly následovně:
lebkybyly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, uněkterých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost,že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - včelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkouúctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmtozásahům na mrvoláchmuseli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (čivampýrech) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. Nevyjímajez výčtu slavného hraběte Drakulu, který skutečně existoval, žil v tétooblasti - v rumunských Karpatech.
Vampirický cyklus a historie
Na začátku byl strach....
Co a jaké průvodní jevy vedly tehdejší lidi k tomu, aby někoho označili za upíra?
Mohlyto být různé halucinace, těžké sny, zdánlivě mrtví, některé formyduševních chorob. Mohl to být i odlišný vzhled. Jiný byl napříkladčlověk s srostlým obočím, bez obočí, bez ochlupení v podpaží, nápadnězubatý, ten kdo se narodil se zuby, měl je dvěma řadami nebo mučouhaly, ten, kdo měl neobyčejný tvar hlavy, velké drápy, pigmentovéskvrny na kůži. Upíra pak prozrazovaly hlavně měkké, neztuhlé údy.Nevysvětlitelné nákazy hubící lidi i zvířata vedly mysl tehdejších lidík této pověře. A stejně tak řada různých nesnází, s nimiž se člověksetkával, vyvolávala vznik a potřebu různých protivampyrickýchobranných prostředků. Vznikl jakýsi vampirický cyklus, jehož formy vestřední Evropě lze rozdělit do několika skupin:
ˇRevenant - tím byl nazýván mrtvý, který podle lidových představvycházel opětovně z hrobu. ˇ Vampýr nebo upír - nejrozšířenější forma.Jednalo se o mrtvého, který žvýká v hrobě své tělo, polyká části svéhooděvu nebo prostěradla, do kterého byl zabalen. Způsoboval smrt nejprvepříbuzných, později i vzdálenějších osob.
ˇ Mora - dusila a mořila lidi a zvířata ve spánku.
ˇVlkodlak - poslední typ vampyrického cyklu vznikl z představy, že lidémají schopnost na sebe brát zvířecí podobu, v tomto případě vlka, a vní škodit ostatním. Za moru a vlkodlaka byli považování někteří lidě uži za živa.
Ačkoli byse mohlo zdát, že mýtus upírství nemohl do dnešních dnů přežít, opak jepravdou. Obzvláště v zemi hraběte Drakuly - rumunské Transylvánii - jemezi některými vesničany strach z upírů zakořeněn a ještě dnes je takveliký, že mnohdy rozpoutá davovou hysterii s tragickým koncem. Stalose dokonce, že vystrašení vesničané povraždili rodinu, o jejíchžčlenech si mysleli, že jsou upíři. Nešlo vlastně o vraždu v pravémslova smyslu, ale o "likvidaci upírů" - dotyčným osobám prokláli srdcedřevěnými kůly, jak radí postup zahubení upíra.
HISTORIE
Roku1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký,jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech,lidi děsil a dávil a k nim mluvil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, vosmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadutkrví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval askrčoval nohy jako živý. Když byl položen ne oheň, jeden z přístojícíchpopadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem:"Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako znějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.
Roku1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned popohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Kdyžbyla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako zhovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když sez úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobuvstávala a lidi hubila. Měla tedy být spálena, ale hranici nemohlinikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehušindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.
Kolemr.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytířVlad III., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosilna svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta,kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného jižcísařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašštíhoralé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépejejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakulbyl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jakorukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vladstrávil mnoho let pod tureckým "dohledem" a často se setkával sukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimižTurci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tytozážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mutotiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzalmoc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se muzačalo říkat "Drakula", tedy drakův syn.
ODrakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se všakrozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, dalšítvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, žebyl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojenýchsedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojíchzvítězil a získal tak nezávislost Rumunska. Ve své zemi nastolil právoa pořádek, avšak poněkud drsným způsobem - za sebemenší přestupek byltrest smrti - nabodení na dřevěný kůl, což Drakula odkoukal v tureckémzajetí a později za své vlády hojně praktikoval. Za své vlády nechalpopravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svýchpoddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel), všechny tímtokrutým způsobem. Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavitzemi chudoby a definitivně vyřešit otázku příživnictví a žebroty.Učinil to způsobem vskutku originálním: sezval žebráky z celé své zeměk hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i shosty. Zdá se, že Drakula byl skutečně sadistický psychopat. Pro svouzálibu napichovat lidi na kůl si vysloužil přezdívku "Tepes" čiliNapichovač, pod kterou je znám i v současnosti. Ačkoli tedy skutečnýDrakula byl bytost krvelačná, s upírstvím zřejmě neměl nic společného.Přesto se po jeho smrti rozšířily legendy, že z Drakuly se stal upír.Historikové tvrdili, že Drakula je pohřben v hrobce v klášteře naostrově Snagov uprostřed stejnojmenného jezera, čtyřicet kilometrů odBukurešti. Oficiální otevření hrobky v roce 1931 však přililo olej doohýnka lidových legend - hrobka byla totiž prázdná. Našly se v ní jenzvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Otázka, kde se tedy nalézajíostatky Drakuly, je dodnes nezodpovězena. Rumunští historici jsou všakstále přesvědčeni, že ve snagovském klášteře - podle jedné teorie jetotiž Drakula skutečně v hrobě před oltářem, jenže hlouběji, než sekopalo při průzkumu v roce 1931. Horní hrob se zvířecími kostmi měl prýjen odvrátit pozornost a odradit vykradače hrobů od toho skutečného,který je pod ním. Tento způsob utajení hrobek užívali i staří Egypťané.Další možnost je, že Drakulovi patří ostatky, které byly nalezeny vnepoznamenaném hrobě poblíž dveří kaple. Kromě lidských kostí tam totižbyly nalezeny i útržky červené hedvábné látky a šperky s Drakulovýmznakem. Tyto nálezy byly dopraveny do bukurešťského Historického muzea,odkud však záhadným způsobem zmizely. Dodnes nebylo vysvětleno, kam sevše podělo.
Původ vampyrismu
Popravdě- vampyrismus je bez hranic, je původu astrálního - tedy nehmotného.Vznikl již při tvoření a dříve či později se projevil v každévýznamnější kultuře na Zemi.
Tvrdíse, že Vampyrismus povstal v dobách velkého Egypta (asi 30 000 letpř.Kr.), mocí egyptských černých mágů nebo je jeho původ připisován doasijských stepí a přiřazován ke kočovným kmenům, zatímco jeho vládnoucídynastie pak na Balaton a do území tajemné Transylvánie. Vampyrismustu, ale byl již mnohem a mnohem dříve. Všechny tyto zmíněné původy jsoujiž jen viditelné a zaznamenané kořeny doposud rozrůstajícího kmene.
Jehopočátek se ztrácí kdesi ve vzdálené záři pohanských ohňů a prvotníchmagických rituálů. Přesně tam se začalo vytvářet jedno z nejstaršíchnáboženství na Zemi, před 27 000 let (toto náboženství se nazývá vdnešním světě "WICCA"). Ve vzývání božstev temných i nebeských. Vuctívání života a volání smrti. Z té záře uctívání, volání a vírypovstal ten, který nepatří temnotě ani nebi, který obývá obě říše, jakhmotnou tak i astrální.
Tak zrodil se Nosferatu, mocný vládce,poutník mezi světlem a tmou, životem a smrtí. Pradávný nadřazenec nadoběma světy. Genius vampyrismu, upírský velekněz. On je nadřazenec nadvším. Vrací k životu vše to, co se v kapkách krve ztrácí z tohotosvěta, z lidských osudů, přání a životů. Propůjčí tak poznání magie,ale je nucen respektovat i velikost Boží.
Vampíři,též upíři, jsou dle různých zdrojů pekelné stvůry s nadlidskou silou,hbitostí a inteligencí postižené nesmrtí. Vesměs mají bledé tváře icelou pokožku, jen rty bývají krvavě rudé, pravděpodobně díky způsobuobživy - upír se totiž živí krví smrtelníků. Charakteristickým znakemtěchto stvůr pak bývají nepřirozeně dlouhé špičáky, jimiž se upírzakousává do oběti s úmyslem sát krev.
Titozplozenci pekel mají schopnost rozšiřovat své řady právě touto odpornoumetodou, tedy sáním krve. Podle známého lékaře Cornella Pery zTrinsicu, který se v minulém století zabýval studiem vampírů, slinyupíra přenášejí nemoc, kterou pojmenoval Vampyrism.
Cornell Pery námve svém díle podrobně osvětlil, jak Vampyrism působí. Nejprve seslinami infikuje otevřená rána, podle Peryho k tomu dochází jen přisání krve, ale novější zprávy hovoří, že někdy stačí pouhé kousnutíupírem k přenesení nemoci. Infikovaný se pak, pokud setkání s vampíremvůbec přežije, začíná sám měnit ve vampíra. Postižený postupně zapomínána svou lidskost, sluneční svit se mu stává nesnesitelným a po několikamálo dnech jej i začíná zraňovat, straní se jej proto a přivyká zcelanočnímu životu, přes den spí. Postupem času zapomíná zcela na svélidství, začíná se živit krví a stává se lidem nebezpečný, mohutní jehosvalová hmota.
Jetedy nezbytné postiženému podati léku zvaného "Vampyre defoliant",jehož objevem Cornell Pery završil své životní dílo. Bohužel tento léknení snadné vyrobit a to z důvodu vzácnosti některých přísad. Nicméněrecept je znám a mistři léčitelé vědí, jak lék destilovat.
