|
koukni a uvidíš...=) |
11.Červen 2007 |
Pohádka |
Napsala pohádku. Jakou? Krásnou, pravdivou, ze života, s kapkou fantazie. Na vydání této pohádky musela obětovat spoustu slz, svá jemná ústa, něco málo něžného strachu a necelé srdce. Avšak stálo to za to. Pravda, nejdříve se zdálo, že pohádky se nehnou z pultu, ale objevila se mladá dvojice, dívka a chlapec. Procházeli knihkupectvím Nicoty a tu ji spatřili. Zaprášené, podupané, roztrhané, na zemi poházené pohádky. Jednu sebrali a začali v ní číst na lavičce v rozkvetlém parku. V těch plných řádcích poznali svůj příběh. Vrátili se zpátky do knihkupectví a zakoupili za pár halířů všechny výtisky, které pak rozdali všem mladý dvojicím, které na cestě domů potkali. Doma udělali spoustu kopií a za nějaký čas ten, kdo projížděl městem Ničeho, si mohl na každé skleněné výplni, na každém panelovém domě, na každém stromě, na každé zastávce přečíst krátký milostný příběh, nebo snad řekneme naivní románek, či líbeznou pohádku.... |
posted by ewajzna @ 21:17
|
|
|
|
|
|