Jste sluníčko které se občas směje,
jak písnička která mě v duši hřeje .
Tichá modliba starce co ztratil víru
úlidba muži co hledá svou sílu.
Snový oblak mých marných přání
lehoučkých dotyku a tiché pousmání.
A přátelství co hledá své hranice ,
snad pohoda co lechtá nám bránice.
Co hledám je víno zpěv a pokradmé pohledy,
třeba k vánocům se prý hodí koledy.
Náhodné objetí a zkoumání knoflíčku
náznak polibku co skončí na líčku.
Pár slov se dá ještě tu určitě psát
a s lehkými slovy si maličko hrát.
Ale sám nevím jak daleko v představách jít ,
a zda mám právo si alespoň snít.
Hledím jak do slunce oslněn docela
a přeji si … , jen ať je dál nesmělá …
Nechť pořád je naděje v horizontu přání,
ať to co vídám je vždy krásné pousmání.
Karel Kučera napsal Radce