Moje tvorba 16.Květen 2007
Slzy mi stékají po tváři,
padají dolů k polštáři.
Musím myslet na to ráno,
to, že budeme spolu, kde je psáno?
Marně hledám pár slov,
abych ti řekla už dost.
Dala jsem ti vše, ale co ty?
Když mě nemiluješ, tak si jdi.
Naše cesty se po letech dělí,
ještě teď se mi z toho ruce chvějí.
Ty jdeš dál a mě si nechal stát na rozcestí,
nepotkají mě už žádní pocestní.
Voda čo ma drží nad vodou mi připomíná tebe,
nyní myslíš jen na sebe.
Doteky tvých rtů cítím stále na své kůži,
bolí to, jako bys mi na ni položil trnitou růži.
Když jsem vedle tebe ležela,
jako bych blahem po louce běžela.
Tys mě k sobě tiskl tak pevně,
že nebylo třeba říct - pojď ke mně.
Do nedělního rána jsem stále věřila v zázrak,
proč si mi nedal dřív alespoň náznak?
Oči zarudlé k ránu mám,
jak mi je, víš nejlíp sám.
Ani koukat na sebe nemůžu,
říkám si, ať se přemůžu.
Mávnout rukou a jít dál je těžký,
vždyť jsme se měli tak hezky.
Nešlo ti o mě, to už vím,
neboj se, nikomu to nepovím.
Je to tajemství jen mezi námi,
konečně nestojím mezi vámi.
Nic ti už nebrání v lásce k té neznámé ženě,
co tě k ní ale žene?
Sám znáš jednu věc, která ti vadí,
proč si nepřiznáš, že se mnou ti to lépe ladí?
Ublížil si mi strašně moc,
ale říkám už dost.
Vstanu ze země a půjdu dál,
nesmím myslet na to, jak sis se mnou hrál.
Pro tebe to byl flirt pouhý,
určitě si na mě nevzpomeneš, jak je rok dlouhý.
Nechci, aby si něčeho litoval
a pak svědomí zpytoval.
Sice říkáš, že zůstanu navždy v tvém srdíčku,
už mi ale nedáš ani svou dušičku.
Budu se životem toulat bez tebe má lásko,
jiné šeptáš do ouška - má krásko.
Ta představa mě zabíjí
a láska k tobě ubíjí.
Jsem sice silná holka, co snese cokoli,
to ale neznamená, že mi může ublížit kdokoli.
Feministka ze mě jednou může být,
možná mě díky tomu budeš zase chtít.
Tvá ústa chutnala jako med,
teď jsou nedostupná jako led.
Prokopávat se mi přez ně nechce,
nejde to totiž tak lehce.
Tvoje oči se na mě dříve dívaly plny lásky a vášně,
nyní pro ně skládám básně.
Ruce jsi měl vždy jemné a něžné,
jen mi to všechno přišlo běžné.
Tvé prsty, když mě šimraly po tváři,
chtěla jsem z toho všeho jít s tebou k oltáři.
Z bláznivého snu jsem se ale rychle probrala,
ani nevím, jak jsem se k němu dobrala.
Sám tvrdíš, že holku řečma dostaneš,
kdy už s tím ale přestaneš?
Nikdy ti to neodpustím
a to, že jsme třeba mohli bejt tři, si ani nepřipustím.
Lákáš mě k sobě blíž,
nemůžu se pohnout, nesu velký kříž.
Nejde dělat, že se nic nestalo,
vždyť i slunce svítit pro mě přestalo.
Musíš jít beze mě a nechat mě tu stát,
neboj se, nebudu se bát.
Je těžké, říct ti běž,
připadá mi, že říkám lež.
Neumím tě z hlavy pustit,
nechci do tebe ale ani hustit.
Byla by to ztráta času,
stejně si tě nemůžu přivázat k lasu.
Ty bys po chvíli za ní zase šel
a výčitky svědomí měl.
Konečně jsi poslechl srdíčka svého hlas,
už ti nemůže nikdo zkřížit ani vlas.
Vzdal jsi to příliš rychle
a mně teď nezbývá číst o lásce jen velké bichle.
Láska je cit, kterému neporučíš,
jen se něčemu novému přiučíš.
Láska nás přiměje dělat neobvyklé věci,
občas i říkat sem tam nějaký kecy.
Láska je pro někoho z nás slovo pouhé,
přijde nám, že vše je díky tomu až příliš dlouhé.
Někdo ji bere vážně, jiný ne,
ve finále si ale říkáme, proč to tak je.
Láska může vydržet i odloučení,
jsou to ale chvíle plné mučení.
Je na každém z nás, jaký postoj k ní budeme mít,
a jakým stylem budeme žít.
Nikdo nám cestu neukáže,
a co máme a nemáme dělat nepřikáže.
Vše je jen na nás,
tak milujte se - apeluji na vás.
Já nechci, aby ses ženil
a mně tím celý život změnil.
Trpěla bych, to mi věř,
přestala bych kvést jako šípkový keř.
Věděla bych, že už se ke mně nikdy nevrátíš,
ale naopak-že se ode mě navždy odvrátíš.
Teď mám alespoň malou naději,
s tebou bych byla nejraději.
I přesto, co se stalo,
má to jeden klad-novou zkušenost mi to dalo.
Se zadanými se nemá nic začínat,
pak se na oběť začně každý mračívat.
Časem s ní budeš mít děťátko,
rozhodně bych neměla suché oči jako koťátko.
Nedělej to prosím,
už takhle kvůli tobě trpím.
Píšu to zatím teoreticky,
než se to stane prakticky.
Myslím na Tebe kudy chodím,
až se z toho v noci budím.
Nechci už nikoho jiného,
nebavilo by mě hledat nového milého.
Už jsem ho našla
a na konec cesty tím došla.
Díky Tobě jsem šťastná a zářím na vše kolem mě,
snad jsi rád, že to tak je.
Miluju Tě a jiné nedám,
jen tu pravdu místo srandy u Tebe stále hledám...
Být sama nebo s Tebou - co na tom sejde,
když se vidíme, tak nám to nejde.
Pořád se hádáme a něco nám vadí,
nejsme na to příliš mladí?
Celý život máme před sebou,
teď si nejsem jistá, jestli ho chci prožít s Tebou.
Trápíš mě ani nevíš, jak moc,
kolikrát jsem probrečela celou noc.
Nejsem si jistá, zda mě opravdu miluješ
a náhodou toho, že nejsi s ní, nelituješ.
napsal/a: fiallo 13:41 | Link
