fikons

Dneska to u nás vypadalo na báječnej školní den, ale.

Ránojsem dostal kapky od školníka, že chodím v botech! Jakýpak boty, teniskydo těláku a tím to všechno začalo. V matice si mě všiml učitel co tyboty?Co? Neslyšíš? Ale ano slyším, to nejsou boty ale tenisky dotěláku, no tak pojď. A už jsem šel k tabuli, zadal mě příklad a počítej.Ať jsem dělal, co jsem dělal, nic moc jsem nevymyslel. Jen jsempřešlapával u tabule ve svejch teniskách o několik čísel větších než mámnohu. Takžedneska za 4. No co?,  jednička na vyzo asi nebude.

Teďkajsem na počálu a dostal jsem za 1, ale o5 měl kecy k mým pantoflím a za 20 minut bude tělák, takže snad pohoda, to byl dneska dlouheeeej deeen.

Tak a je to tady. Cestou ze školy se zastavuji u stánku, abych si koupil nějaké kecky, protože ty staré už byly na odpis. V ten okamžik ke mě přijde vietnamec, který mi říká: co potřřřebbujjjete. A já na to, ale nějaký tenisky, a on na to: jaky čččislo. Odpovím 9 a on už šmátrá v jakých si krabicích. Po chvíli hledání vytáhne černobílé tenisky a už mi je nabízí ke zkoušení. No dobrá zkusím je, a už nohu vsouvám do tenisky. Ale jsou mi malé. Malé zeptá se? Větššššši, kývnu hlavou a už mi podává jiné. Už od pohledu vypadají větši a pravda, noha do nich vklouzne, ale ta vůle!!! Vietnamec se na mě podívá, a já nato velký. Velký? odpoví a zkouší zmáčknout bílou špičku u tenisky to dobrýýýý, ted zima, dej zimni ponožku, a nakonec dodá Velká sleva. Po chvíli váhání, je nakonec koupím, poněvadž je potřebuji do školy a takle to končí.