Přesto, nechtíc si přiznat dočasnou porážku, nutil nebohé a upřímně vysílené komáry nejprve k přesčasům a později i denním šichtám, což mnozí, často věkem osvědčeni pracovnici nepřežili. 

Sám ještě dnes vzpomínám, jak jsme s bratry, v hluboké noci a hustém sněhu, našli sotva dýchající, vyzáblou mrtvolku komárka Serjoži, jak jsme uháněli domů k ohništi a snažili se ho ohřát a napojit knedlíčkovou polévkou. 

Nepřežil. Co víc, otcovy nelidské metody se mezi místním hmyzem roznesly a nábor nových duší byl v takové atmosféře takřka nemožný. Ke krutému, ale dlouho očekávaného pádu otcova impéria, došlo jen o několik dni později, když neurotický taťka necitlivě rozehnal zakládající schůzi odborů, plastikovou plácačkou. 

Rebelující zaměstnanci, hroziví ve své spravedlivé zlobě, pak vzali celou naši rodinu útokem. Sám jsem byl víceméně ušetřen, ale obličej otcův vypadal jak pestrobarevný obrázek z knihy o exotickém ovoci, kterou se nám chlubil farářův syn Kostjaněnko, jen o týden dřive, a byl za to spravedlivě potrestán močí a tvrdým chlebem. Otcův trest vsak byl horší než načas zohavená tvář a nikdy se z té hluboké rány v jeho srdci dočista nevzpamatoval.

Narodil jsem se na Kavkaze, 22. 4. 1978, v rodině zchudlého přistěhovalce z Rumunska. Když jsem přicházel na svět, byla bouřka, která, spolu s mým prvním výkřikem, rozrazila okna do improvizované porodnice, zabydlené jen kolébkou, oslem a několika nejbližšími přáteli mých rodičů. 

V předsálí oné nezvyklé porodnice, hráli na třístrunné balalajky medovinou rozjaření členové kapely Apollo 440, tehdy si ještě říkali The Schmuck Brothers, tklivou skladbu "Here he comes, he's our King, don't be fooled, he‘s got the balls.", složenou speciálně pro tento účel. 

Můj otec, měl jsem ho velice rád, ale zároveň o jeho poslání místy pochyboval, celý život pěstoval a drezůroval komáry, aby je po nocích vypouštěl do ulic rodného Jerevanu spásat spící obyvatele města a ráno se nashromážděnou krev snažil zpeněžit u místního felčara. 

Bohužel, řemeslo mu neslo příliš od ruky a tak jsme byli živí, či spíše přezívali, jen ze skromného platu naši milované matinky, která v místním kostele třikrát denně dolévala svěcenou vodu.

Krátce poté, co v Jerevanu uhodila tuhá zima roku osmdesátého třetího, otcova živnost docela padla, neboť se zimomřiví Arméni začali na noc pečlivěji zavírat. Utěsňovali znáhla své domovy, včetně škvír a průduchu, neprodyšnou hmotou z vosku, bláta a račího trusu, jež znemožňovala komárům proniknout k jejich tepajícím šíjím.

Otec se ještě snažil bojovat proti nepřízni osudu pravidelným ostřením komářích sosáčků pilníkem, ale po té, co několik svých nejvýkonnějších harcovníků utáhl do svěráku natolik, že ztratili chuť do práce, bylo jasné, že ani tudy cesta nevede.