Přesto, nechtíc si přiznat dočasnou porážku, nutil nebohé a upřímně vysílené komáry nejprve k přesčasům a později i denním šichtám, což mnozí, často věkem osvědčeni pracovnici nepřežili. 

Sám ještě dnes vzpomínám, jak jsme s bratry, v hluboké noci a hustém sněhu, našli sotva dýchající, vyzáblou mrtvolku komárka Serjoži, jak jsme uháněli domů k ohništi a snažili se ho ohřát a napojit knedlíčkovou polévkou. 

Nepřežil. Co víc, otcovy nelidské metody se mezi místním hmyzem roznesly a nábor nových duší byl v takové atmosféře takřka nemožný. Ke krutému, ale dlouho očekávaného pádu otcova impéria, došlo jen o několik dni později, když neurotický taťka necitlivě rozehnal zakládající schůzi odborů, plastikovou plácačkou. 

Rebelující zaměstnanci, hroziví ve své spravedlivé zlobě, pak vzali celou naši rodinu útokem. Sám jsem byl víceméně ušetřen, ale obličej otcův vypadal jak pestrobarevný obrázek z knihy o exotickém ovoci, kterou se nám chlubil farářův syn Kostjaněnko, jen o týden dřive, a byl za to spravedlivě potrestán močí a tvrdým chlebem. Otcův trest vsak byl horší než načas zohavená tvář a nikdy se z té hluboké rány v jeho srdci dočista nevzpamatoval.