V předsálí oné nezvyklé porodnice, hráli na třístrunné balalajky medovinou rozjaření členové kapely Apollo 440, tehdy si ještě říkali The Schmuck Brothers, tklivou skladbu "Here he comes, he's our King, don't be fooled, he‘s got the balls.", složenou speciálně pro tento účel.
Můj otec, měl jsem ho velice rád, ale zároveň o jeho poslání místy pochyboval, celý život pěstoval a drezůroval komáry, aby je po nocích vypouštěl do ulic rodného Jerevanu spásat spící obyvatele města a ráno se nashromážděnou krev snažil zpeněžit u místního felčara.
Bohužel, řemeslo mu neslo příliš od ruky a tak jsme byli živí, či spíše přezívali, jen ze skromného platu naši milované matinky, která v místním kostele třikrát denně dolévala svěcenou vodu.
Krátce poté, co v Jerevanu uhodila tuhá zima roku osmdesátého třetího, otcova živnost docela padla, neboť se zimomřiví Arméni začali na noc pečlivěji zavírat. Utěsňovali znáhla své domovy, včetně škvír a průduchu, neprodyšnou hmotou z vosku, bláta a račího trusu, jež znemožňovala komárům proniknout k jejich tepajícím šíjím.
Otec se ještě snažil bojovat proti nepřízni osudu pravidelným ostřením komářích sosáčků pilníkem, ale po té, co několik svých nejvýkonnějších harcovníků utáhl do svěráku natolik, že ztratili chuť do práce, bylo jasné, že ani tudy cesta nevede.