Teritorium kosočtverce a teritorium kříže a teritorium
pavouka a teritorium řezníka děleno teritoriem tebe
a mě odečteno od teritoria matematické reality
násobeno těmi náhrobními kameny v měsíčním světle.

Američané neví, co je tragédie-
malé zemětřesení o 6 a půl stupních
je dokáže rozdrmolit jako opice-
kus rozbitého porcelánu
zřítí se mise Armády spásy.

Ignoruj všechna možná pojetí amožnosti.
Ignoruj Beethovena, pavouka,
Faustovo věčné zatracení.

Když se stane něco špatného,
pijte, abyste na to zapomněli.
Když se přihodí něco dobrého,
pijete, abyste to oslavili.
A když se nestane nic,
pijete, aby se něco stalo.

Dobrá, shodili jsme ti auto do moře
a znásilnili dceru
ale to jen rozšiřujeme možnosti
funkčního realismu.

ignoruj všechna možná pojetí a možnosti –
ignoruj Beethovena, pavouka, Faustovo věčné zatracení –
jen do toho, kamaráde, jen do toho:
dům, auto, břicho plné fazolí
plať daně
šukej
a jestli nemůžeš šukat
soulož.
vydělávej peníze, ale moc se
nenadři – ať platí někdo jiný
abys to dokázal – a
moc nekuř, ale pij tolik, aby sis
odpočinul, a
nelez na ulici
fakt pořádně si utírej zadnici
používej spoustu toaletního papíru
je známkou nevychovanosti dávat lidem najevo, že sereš
nebo žer bys tím mohl být cítit
kdyby sis nedával
pozor.

v listopadu našeho pekla
ptáci buď ještě létají
anebo je vraždí
kočky.
v listopadu našeho pekla
boxeři slyší gong
a vstávají, aby udělali,
co musejí.
v listopadu našeho pekla
v listopadu našeho pekla
se blíží
prosinec.
v listopadu našeho pekla
scházím ze schodů
jako starý muž,
a když se doštrachám
do přízemí, vyjdu ven
do světa milión
let starého
a sehnu se, abych pohladil kocoura,
a ten se mi podívá do očí
a až za
slunce
do listopadu našeho pekla,
oba máme
prosinec na krku,
všichni ho máme na krku.
nechám kocoura,
vlezu do auta,
motor naskočí,
patrně couvám
po příjezdovce
a prudce zatočím na silnici
vstříc masám
žijícím
v listopadu našeho pekla,
prosinec na krku,
prosinec na krku,
podívejte, jen podívejte
na toho nestoudníka!
to se mi snad jenom zdá!

a co bude po prosinci?

co bude za měsíc?
co bude?

co?

tělo obepíná kost
a dovnitř
dají mozek a
někdy duši,
a ženy rozbíjejí
vázy o stěny
a muži pijí
přespříliš
a nikdo nikdy
nenajde toho pravého,
ale lidi nepřestávají
hledat,
hemží se z postele
do postele.
tělo obepíná
kost a
tělo hledá
něco víc než
tělo.

není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.

nikdo nikoho nikdy
nenalezne.

městské skládky se plní
smetiště se plní
blázince se plní
nemocnice se plní
hřbitovy se plní

nic jiného se
nenaplní.

měla macatý stehna
a krásně se smála,
smála se všemu,
měla žlutý závěsy
a já skončil
a odkulil se
a než odešla do koupelny
sáhla pod postel a
hodila mi jakýsi hadr.
byl ztvrdlý,
naškrobený spermatem ostatních
chlapů.
utřel jsem se do prostěradla.

když se vrátila,
sehnula se
a já to uviděl zezadu
v plné kráse
když pouštěla
Mozarta.

někteří lidé jsou mladí a nic
víc a
někteří lidé jsou staří a nic
víc
a někteří lidé jsou něco mezi
prostě něco mezi.

a kdyby se mouchy hodily do
gala
a všechny domy shořely ve
zlatém ohni,
kdyby se nebesa vrtěla jak břišní
tanečnice
a všechny atomové bomby začaly
řvát,
někteří lidé by byli mladí a nic
víc,
a zbytek by zůstal stejný.

těch pár, co jsou jiní,
rychle vyřídí
policie, vlastní matky, vlastní
bratři, ostatní; vyřídí se
sami.

zbývá jen to, co
vidíš.
je to
drsný.