Kouzelná chvíle, vzpomínám si -
okolo mne jsi přešla ty,
jak naplnění ryzí krásy,
jak letmý přelud čistoty.

Když osud pak mě strastem vydal
a stesk a žal mě provázel,
tu jako v snách tvou tvář jsem vídal,
tvůj něžný hlas mi zněl a zněl.

Šla léta. Vichr zavál zcela
sny z minula a vzal, co chtěl -
tvá milá tvář mi vymizela
a na tvůj hlas jsem zapomněl.

Pak sevřela mé dny tam v dálce
pustá a chmurná samota
bez idolu a inspirace,
bez lásky, slz i života.

Zas k životu se duše hlásí -
a znovu kolem přešlas ty,
jak naplnění ryzí krásy,
jak letmý přelud čistoty.

A v opojení buší srdce
a žhne v něm a ligotá
žár zbožňování, inspirace,
lásky a slz a života.

[A. S. Puškin]