Nechci už lásku, nechci žádnej cit,

chci si jenom užít a pořád volnej být!

Cítit tvoje dotyky,

mezi mými polibky.

Cítit tvoje tělo,

s tebou si jen hrát,

Ještě by to chtělo

s tebou se tak milovat.

Noc je krásná,

vášně plná.

Ráno je to jiné,

věčně bezcitné.

Po čase sám sebe se ptám,

proč se cítím pořád být sám?

Vždyť mám teď co jsem vždy chtěl,

v posteli hodně krásných těl.

Ale časem hlásí se mé svědomí:

„Hele kámo, tady něco nesedí“!

Rázem všechno se mi znechutí.

Proč? O tom sám nemám ponětí.

A tak dny jdou dál a já mám,

pocit, že jsem zůstal sám.

Moje mysl se změnila,

dříve temnější byla.

Lidi jsem jen využíval a hrál si,

to co jsem chtěl bral jsem si.

Jenže člověk není věc,

každý jsme jiní.

Dokonalost hledá jen blbec,

ale užívat chtěj si skoro všichni.

Hledám místo někde mezi,

nechci se ale spálit, pak to vždycky mrzí.

A tak nevím co mám dělat.

Zmatek v hlavě, to je mazec.

Musím něco dělat,

že by jsem byl kanec?

A tak vracím se ke zvyklostem.

Je to jednoduché,

možná ale i hloupé a sprosté.

„Nechci už lásku, nechci žádnej cit,

chci si jenom užít a pořád volnej být.

Vloženo: 21.Leden 2009 v 23:08.