Spiders ...   26.Září 2006


Deníčku, já jsem Ti asi ještě nepsala o pavoucích, kterých je zde spousta...jsou všude...krom domu, ale i v domě se jich pár najde...třeba první den mého příjezdu, kdy jsem si šla dát sprchu...a tak se tak sprchuju...přímo nadšená z toho, že cítím na sobě vodu, která smývá pot a únavu z té cesty do Londýna, a pak ještě 4 hodky než jsem dojela na místo...a podávám si ručník...kouknu pod umyvadlo...a tam spider...hej, ale vážně obrovský...aspon kol 10cm měl...a ty chlupaté nožičky, kterých měl mrtě...pomalu jsme docupitala s ručníkem na sobě do kuchyně, kde byl Jája a Lenča a jen jsem řekla "pavouk"...a podívala se směrem do koupelny...Jája, který má ze mně a z Lenči kvůli pavoukům obrovskou srandu...se jen podíval...došel do koupelny...vzal toho odporného pavouka...a pustil ho dveřmi do zahrady...asi není zapotřebí dodávat, že se s tímto okouzlujícím zvířátkem setkáme v budoucnu znovu, jelikož dveře do zahrady a okno jsou hned u koupelny a pavoučci si tam můžou chodit na procházky i 5x denně a nemají zapotřebí se ptát, jestli můžou nebo ne... :) Tak třeba budu za čas jeho kamarádka a on můj přítel :)
Ale kdyby jste viděli ty pavučiny...někdy tvoří celkem ohromná díla...třeba pod mostem, kde jsme se byli podívat u vody...jsem nechtěně zvedla hlavu a to monstrum co viselo na mostě mi zvedalo žaludek...vážně něco odporného...připomínalo mi to houpací sítě s mušličkami, ale místo mušliček tam byli roztomilí pavoučci...jojo, zážitek...nedoporučiji procházet se tam po nocích s názvem "romantická noční procházka"...to fakt ne-e...
Jája, jako jedinný muž tohodle domu se ujal funkce likvidace pavouků bez toho, aniž by jim ublížil, takže přišel na nápad...odstřelovat je...vzal si nějakou dřevěnou tyč a hraje s pavoučky cricket...zábavná hra...vidíte pavoučky lítat vzduchem...a jejich směr je sousedovic zahrada...nedávno jsme mysleli na to, jak nás asi soudedi budou mít rádi, až se podívají na svoji zahradu, která už je ted trošku omotaná pavoučími sítěmi... :) Jája je prostě kutil... :)
A když už jsem u těch pavouků...asi dva dny zpátky mi maminka napsala, že mě můj milovaný pejsek pořád doma hledá a chodí k mojí postýlce, jestli tam náhodou nespinkám...byla jsem z toho samozřejmě trošku smutná a rozladěná...myslím, že i nějaká ta slzička ukápla...i Jája s Lenčou poznali, že mě přepadla melancholie...tak jsem ležela v postýlce a držela fotku Chipetky a přemýšlela copak asi dělá...jestli spinká na moji postýlce...a v tom slyším křik Lenči...to slovo nebudu prezentovat...není zde cenzura :) Zbystřím...otevřou se dveře do mého pokoje a v nich stojí Jája...prý...Ty jsi smutná, že tady nemáš Chipa, tak já jsem Ti vyrobil jiného domácího mazlíčka...kouknu na zem a tam pavouk (nečekaně ten, co jsem ho večer našla v koupelně a přikryla sklenicí, aby nezdrhl než příjde Jája a vyhodí ho) měl kolem sebe omotanou nit a chodil s ní po pokoji a druhý konec nitě držel Jája v ruce a horlivě mi ho předával...prý...to je Tvůj nový mazlík a můžeš si ho vychovat tak, jak chceš...třeba ho naučíš i hlídat... :) Nezbývalo mi nic jiného než se jen smát... :)
Pro ochránce zvířat: Samozřejmě jsme pak pavouka odvázali a dali zpátky do travičky, aby se dále mohl bez omezení procházet po naší zahrádce :) napsal/a: g-a-b-c-a 22:30 | Link komentáře (0)



Páteční akce s čepičkami :)  


...no, a když už jsme byly na sebe tak pyšné, že máme ekšn čepičky, tak nás napadlo, že by nebylo špatné jít do města...přece nás tady nikdo nezná... :) Tak jsme si je nasadily jako nejnovější hit sezony a šly se projít do nočních ulic...Jája šel s námi...dělal hlavního fotografa :) Trošku nás udivilo, že našim novým hitem nikoho nic moc nepřekvapujeme :( Dokonce tam byli i lepší...měli jakési oblečky z doby kamenné..., ale na nás nikdo prostě nemá :) Při prvním Lenčiném zazvonění na zvonek (což ted dojde hlavně Kačce :) jsem se málem počůrala...a to si fakt srandu nedělám..., tak jsme obě vletěly do nějaké boční ulice, kde jsme vykonaly onu potřebu...a co nevidíme...pohozený koš na potraviny...zbývalo...než mávnou rukou...protože dva koše na potraviny? Můžou se hodit, ale do města se nám tahat nechtěl... :) Už si ani moc nevzpomínám čemu jsme se pořád chlamaly, ale najednou se před námi objevil nějaký neuvěřitelně krásný kluk...můžu přiznat, že takových hezkých kluků jsem za život potkala jen málo...typ...Brad Pitt...Orlando Bloom...
Tak říkám Lenči: "Hej, dívej jaký krásný borec..." Zrovna procházel kolem nás...díval se dost znechuceně...říkám si proč? A...podívám se na Lenču...její debilní výraz...a spoustu slin u pusy, které ji po kapkách stékaly k bradě...výbuch...tak jak to asi nedal ten klučina, tak podobně jsem to nedávala já...jo Lenča, no :)
A tak jdeme dál městem...kolem diskotéky- Lloyd´s bar...začaly jsme tančit v čepičkách před vchodem...vyhazovač asi nechápal..., ale usmál se :) Ono se to prý říká, když někdo vypadá divně nebo mluví z cesty "...je to debil...usmívej se" :) ...a pak Jája našel nějakou součást něčeho...kdo ví čeho...a jako správní magoři dne jsme to začali obdivovat...Jája to rozebral...a já jsem usoudila, že to může být i bomba, tak jsem to vzala...Lenča mi ještě připomněla, at to dobře odjistím...a položila jsem ji na okap, a domluvili jsme se, že když řeknu "ted", tak všichni budeme zdrhat...jako, že to vybuchne...infantilní, ale sranda :) Tak jsem teda řekla "ted" a začly jsme zdrhat...a Lenča řvala: "Utíkej, rychle než to střelí" a fakt řvala a utíkala...a přitom rychlém běhu jsme jen koutkem oka viděly Lenčiného spolupracovníka..., který ji samozřejmě pozdravil...takže Lenča s továrenskou čepkou na hlavě...letěla přes náměstí a něco řvouce...ještě stihla pozdravit svého spolupracovníka, který asi náš vtípek těžce chápal...no, nečekaně z ní měli všichni v práci srandu...prý, tak takhle se bavíte v Cesku se svými vrstevníky...těžko změníme pověst Cechů u Angličanů :) ... napsal/a: g-a-b-c-a 22:30 | Link komentáře (0)



Koš na odpad potravin  


...ani nevím proč mají angličani tak striktní způsob recyklace odpadu...v CR to mame celkem jednoduché...plasty...papír...sklo...a jiný odpad...tady mají snad na všechno jiný koš a odpad se tady vážně třídit musí! :) ...
Jeden den přišel Jája a ptá se: "Kde máme koš na potraviny? Kam jste ho zase daly!". Obě jsme se na sebe podívaly a říkáme: "Nevíme". Jája: "Zase nám ho někdo čorl!"...
Nečekaně jsem šla naproti Lenči do práce a Jája mi připomněl...podívejte se po koši na potraviny...prý...vyřid to Lenči...taky, že jo. Cestou zpátky jsem jí to připomněla...dívala se kolem baráků a najednou...u jednoho domečku byly dva koše na potraviny...nač někdo potřebuje dva koše, že? Logické...zapamatovaly jsme si číslo domu a šly na večeři, že se pro něj stavíme...
Jája donesl z továrny čepice, které se musí dávat na hlavu kvůli hygieně...tak jsme blbly s čepkama...a tak....nás napadlo..., že nás v těch čepičkách nikdo nepozná... :) Bláhové, ale vydaly jsme se s čepkama na obličeji do ulic...blíže specifukuji...k domečku, kde mají dva koše :) Rychle jsme si půjčily koš a fičely domů... :) Jak jednoduché...samozřejmě máme i fotky pro případnou identifikaci pachatele :) napsal/a: g-a-b-c-a 22:29 | Link komentáře (0)



Koupě mojí nové postýlky :)  


...Jája byl na noční, a když přišel, tak Lenči říkal...tak ob 5 baráků leží vyhozená postel...hodila by se Gab...jenže Lenči se nechtělo...
Sla jsem jí naproti do práce...končila asi kol 22hod...no, a nečekaně jsme procházely kolem onoho inkriminovaného místa, kde se nacházela ta \"moje postýlka\"...bez řečí jsme se na sebe podívaly, pousmály se a v rychlosti vzala každá jednu část postele...musely jsme popohnat krok, at nás náhodou nikdo nevidí...asi by se to těžce vysvětlovalo...proč bereme postel od cizího baráku. Přiběhly jsme domů a zjistily, že by nebylo špatné vzít ještě matraci, protože Lenča s Jájou matraci neměli...
A tak začla na novo další akce...opět jsme musely dojít k domečku...vypáčit matrači, která byla zaklíněná mezi stromem a sloupem a utíkat domů...heč, zvládly jsme to...a možná si nás ani nikdo nevšiml, i když ten smích byl celkem dost slyšet přes celou ulici..., ale já mám novou postýlku a není mi zima od země a Lenča s Jájou mají novou matraci..., takže je netlačí šprušle do zad :) A to za to stálo přeci :) napsal/a: g-a-b-c-a 22:28 | Link komentáře (0)



Můj první pracovní den v Anglii   23.Září 2006


First day at work

Můj milý deníčku, tak nadešel den a Gábinka měla jít poprvé do práce. Začnu nejprve nedělí, kdy Jája udělal výbornou večeři. Takovou stylově anglickou. Hamburger a já si dala dva, a aby mi to dobře trávilo, tak jsem to zapila půl litrem pepsi. Jo, já vím, nejsem na pepsi moc zvyklá, ale v tu chvíli mi to nějak nedocházelo...došlo mi to, až když jsem ani ve dvě ráno nemohla usnout..., tak jsem se převalovala ze strany na stranu a čekala, až mi zazvoní budík, který měl ohlásit ten hříšný čas 4:00. Ani jsem nevěděla, že v sobě vezmu toliko odvahy a vstanu, obleču se a vydám se na cestu ranním Tauntonem. Jája mi cestu dobře vysvětlil, tak jsem se moc nebála, že bych zbloudila...ještě mi Lenča připomenula, at nejsem zamklá a snažím se konverzovat, at si ze me nedelají srandu...
Tak jsem tedy uviděla ten rozvoz, kterým jsem měla jet. Zeptala jsem se "radoby" anglicky, jestli tenhle bus jede do Chardu a ten klučina co stál u busu řekl, že jo. Ještě předtím mě zastavil řidič a vedl 30-ti sekundový monolog, ze kterého jsem pochopila, že se musím podepsat na nějaký list papíru. Hodila jsem tam svoji parafu a šla do útrob busu. V tom jsem si vzpomněla na Lenču a tak nějak jsem začala konverzovat s ostatními. Každému jsem řekla "Hi", což má znamenat "ahoj". K mému podivu mi nikdo neodpověděl, tak jsem si sedla na poslední místo v busu a čekala jsem co se bude dít...na další zastávce přisel nějaký kluk a strašně mu kručelo v břichu. Podívala jsem se na něj a usmála se - asi mě nepochopil...
Přišla další zastávka a já jsem si stoupla, že už asi budu vystupovat, protože jsme dojeli do nějaké továrny. Nevím proč, ale svědomí mi řeklo, at se ještě pro jistotu zeptám, jestli už je to Chard. Klučina sedící vedle mě něco zamumlal (asi anglicky), že to bude až ta další zastávka. Opět jsem si sedla a čekala na další zastávku. Nějaký starší pán, co zrovna přistoupil, zařval na celý bus "fucking work"...nebudu psát doslovný překlad. Asi si to každý dokáže přeložit..., ale v tu chvíli mi to přišlo divné...(při zpáteční jízdě už mi to bylo jasné)
Jája mi říkal, že by si mě tam někdo měl vzít, když jsem tam nová..., ale ...nikdo tam nečekal. Narazila jsem si čas na píchačku a šla do areálu. Brzy mi došlo, že moje angličtina bude stačit na dnešní konverzaci...všichni tady totiž mluvili polsky...ano, polsky. Nejhorší ovšem bylo, že si mysleli, že já jsem taktéž Polish. Až po delší debatě, kdy jsem se na ně dívala jako na nějaké individua, jim nejspíš došlo, že asi nerozumím. Tak se mě kdosi zeptal, jestli mluvím polsky. Rekla jsem, že ne...tak na mě mluvili lámanou polsko-angličtinou. Obula jsem si svoje černé botky s ocelovou špicí a dala se do díla. Museli jsme přerozdělovat nějaké přepravky...práce to nebyla složitá, ale jelikož jsem doufala, že poskytnou nějakou unifornu, tak v moji oblíbených riflích značky "Orsay" se mi moc dobře nepracovalo :(
Přišla první přestávka a já seděla s polkama na lavičce. Ptaly se mě, jestli jim rozumím, a když jsem odpověděla, že jen něco, tak mi jedna s úsměvem řekla, že se nemám čeho bát, že tam minulý týden byly dvě Slovenky a po týdnu už uměly plynule polsky... to mě velmi potěšilo...já, která přijela do Anglie, abych se naučila anglicky, tak za týden budu umět skvěle polsky...paráda :) A tak po 6hodinách usilovné práce jsem už cítila onu ocelovou špici, která mi na palcích vytvořila úžasný puchýř...
Obvykle, když člověk nespí 24hod, tak bývá trošku unavený a nevím, co mají angličani za blbý zvyk se ptát, jestli je všechno all right...si to představte...jste nevyspaní, máte debilní ocelovou špičku a nějaký blázen se Vás zeptá: "Are you all right?". A kdyby jenom to. Mistr za mnou přišel a zeptal se: "Are you happy?"...nezmohla jsem se ani na slovo...
Po 12 hodinách práce přišel finish a na mě už zase čekal bus u vrátnice...nastoupila jsem do něj a jela směr Taunton. Jenže...Gábinka nevěděla, že mě pán vysadí jinde...5x a to fakt nekecám jsem obešla celé náměstí a hledala ten správný směr..., když už mě nesmírně bolely nohy a já se odhodlala se zeptat pana policajta, kde je Lloyds bank, tak on nečekaně musel vzít telefon. Ještě jednou jsem se rozhlídla a Lloyds bank byla naproti mě...ooo, jaké štěstí, že jsem se nemusela strapnit... :) A tak jsem došla domů, kde jsem zazvonila na Jáju a ve dveřích mu nadala, že nezvedá telefony, když se ztrácím...
Pak už jsem si jen mohla přečíst sms z agentury, že práce zítra není....a já se tak těšila :) Pokračování příště.... napsal/a: g-a-b-c-a 14:22 | Link komentáře (0)