Rakovina 03.Září 2005
Dominik byl šíleně krásný kluk. Vysoký blonďák s modrýma očima, sportovní postavy, není divu že po něm holky bláznily. A Klaudie, byla jedna z těch, co mu nedokázala odolat. 
Jejich pohledy se poprvé potkali, když Dominik dovršil osmnácti let. Klaudii bylo tehdy sedmnáct. Byla to jak se říká ,,láska na první pohled". Seznámit se s Klaudii nedělalo Dominikovy problémy. Dali si rande a vyšlo to. Přišli oba. Park byl místem, kde jí všechno řekl...,,Klaudie, já tě miluji. Když sem tě poprvé uviděl, něco se ve mě sevřelo a přinutilo mě říct ti pravdu." Velice tě miluji a chci, abys byla stále semnou. Nechci tě nikdy ztratit." A Klaudie stála a všechno to poslouchala, jako by to byl krásný sen. Zdvihla k němu své krásné oči a tiše zašeptala: ,,Miluji tě".
Scházeli se každý den. Byli pořád spolu, chodil na ni čekat před školu. Moc se milovali. Bylo by to tak do teď, kdyby jednoho dne lékaři neurčili diagnózu RAKOVINA. Ano Klaudie měla rakovinu. Bála se, jak to řekne Dominikovi. Naposledy byli spolu na jedné diskotéce. Při doznívání posledního ploužáku ucítil Dominik na ruce slzy.. ,,Stalo se něco?" Zazněl tiše Dominikův hlas. Neodpověděla. Ozvala se až za chvíli. ,, Moc sem tě milovala Dominiku. Milovala jsem tě! Kdyby se něco stalo, nezapomeň na mě prosím...!
Nechápal. Pochopil až později, když mu z jedné Bratislavské nemocnice zavolali: ,,Vaše přítelkyně Klaudie umírá, chtěla by vás ještě vidět". Nezmohl se ani na jediné slovo. Automaticky nasedl na svou motorku a bleskově vyrazil. Nedojel. Nestihl to. Vinen byl řidič kamionu, který nezvládl zatáčku a ... Dominik skončil pod jeho koly. Je krásný slunečný den a ona v pokoji 127 umírá dívka spolu s ní Chlapec, kterého milovala nadevše a on ji. Na hřbitově jsou dva čerstvě vykopané hroby. !!Konec!!
napsal/a: gagunka 16:16 | Link komentáře (0)
