příběh - má tvorba , ač není dokončena

* Byla jednou jedna hezká mladá dívka.

** A její rodiče ji měli moc rádi.

* Neměla žádné sourozence, a moc z toho byla smutná.

**Smutek jí přivedl k pláči, to vidělo její koťátko a otřelo se jí o nohu a mile na ni pohlédlo.

* Dívenka ho vzala do náručí, ale plakat nepřestala, pouze ho hladila a plakala.

** Věděla, že jí nepomůže, že její situaci nevyřeší, ale měla alespoň jedinou možnost, jak své špatné pocity   zklidnit.

* A důvod jejího pláče?  Kromě rodičů nikdy nepoznala nikoho kdo by ji měl rád.

**Nikdy necítila to milé pevné objetí, nekončící polibky od člověka, kterému mohla důvěřovat.

* A přitom si tolik přála ten pocit zažít, a ve skrytu duše doufala že se někdo takový někde nalézá.

**Rozhodla se jednat, nechtěla totiž zůstat pořád sama, ale nevěděla, jak to udělat.

* Jelikož, už byl večer, rozhodla se, že půjde spát a že ráno ji snad něco napadne.

**Ale spánek ne a ne přicházet.

* Myšlenky se jí stále upínaly na nelehký úkol, který si zvolila, přesto po pár hodinách usla.

**Probudil ji nádherný východ slunce, byla ohromena, oněměla úžasem, na stole totiž ležela růže.

* Aby růže neztratila svoji krásu, rychle ji umístila do vázy, kterou měla postavenou na stolku.

**Začala přemýšlet, kdo jí tu růži asi mohl dát.

* Z přemýšlení ji vytrhl pohled na hodiny, "je čas jít do školy" povzdechla si.

**Měla před sebou ty ošklivé pohledy spolužáků, když jí nikdo nechápal, přitom chtěla tak málo - pouhé   porozumění.

* Ale dneska to bude jiné, dneska se může těšit z tajemného dárku, a okolí jí tolik vadit nebude.

**Může ještě prozatím naposledy cítit omamnou vůni, ale musí jít.

* Dneska jí škola připadala velice krátká, skoro  nevnímala co se kolem ní děje,jen se těšila až bude moci   odejít domů.

**Až bude moci zahájit svůj plán, tedy zjistit neznámého a rozhodně milého dárce.

* Rychle se vrátila ze školy domů do svého pokojíčku, otevřela dveře a oněměla úžasem.

**Nepřicházely slova, pokojem se linula jen hudba, její nejmilejší písnička a v pokoji někdo čekal.

* V pokoji stál chlapec kterého nikdy předtím nepotkala, a v ruce držel kytici růží.

**Jejich pohledy se střetly, dívka si brzy uvědomila, že ta kytice růží nebude určitě pro ni.




* A měla pravdu, chlapec vytáhl druhou ruku, kterou měl za zády a podal ji růži, kterou v ní držel.

**Neprohodili si jediné slovo, nic, najednou bylo ticho, hudba dozněla a jeden čekal na druhého, co udělá.

* Koukali na sebe a nemohli od sebe odtrhnou pohledy aby nezkazili ten krásný okamžik.

**Neznali se, nikdy se neviděli, nevěděli, co mají společného, věděli jen jedno - to, že se právě do sebe zamilovali...

* Dokázali by tak stát celé hodiny, koukat jeden na druhého, a těšit se z přítomnosti toho druhého ...

**Uvědomovali si, že tímhle mohou ztrácet čas, ale ani jednomu to nevadilo, vadilo jim, že je někdo vyrušil.

* Oba slyšeli ty pomalu se blížící kroky, a ani jeden nebyl schopen se pohnout.

**Jejich pohledy směřovaly ke dveřím, stále vyčkávali, co se bude dít.

* Neznámá osoba se zastavila se přede dveřmi, a oba uslyšeli  "klep,klep" na dveře.

**Dveře se otevřely, byla to jen matka, která jí do pokoje donesla její koťátko.

* Podala koťátko dívence do rukou, ale chlapce si vůbec nevšimla.

**A zase odešla dolů pokračovat ve své práci, aniž by něco poznamenala...

* Chlapec k dívce přistoupil a začal to koťátko hladit.

**Dívka na nic nečekala a udělala to po čem ve svých snech toužila, toho chlapce objala.

* Oba se v danou chvíli objímali a svět kolem nich se propadl, jakoby neexistoval, byli zde jen oni dva, a nic jiného.

**Oba tušili, že jedno krásné jednou skončí, ale bude jistě pokračovat dál, chlapec najednou promluvil, musel odejít.

* Dívka se za ním dívala, jak odchází a uvědomila jsi, že vůbec neví, jestli ho ještě někdy uvidí.

**Než odešel ze dveří nechal jí vizitku na stole a dnes naposledy se na ni usmál. :)

* Dívenka mu úsměv oplatila, ale pro tentokrát sklopila zrak dolů.

**Protože jí začlo po noze škrábat kotě, čímž  dokazovalo, že si chce hrát :)

* Dívka neměla ten den co dělat, večer byl daleko a tak mu vyhověla.

**Neměla už moc myšlenek na psaní hezké prózy, proto se rozhodla pokračovat později ;-)


**Dívka vzala vizitku ze stolu a neustále si jí prohlížela, bylo na ní totiž mimo kontaktních informací i cosi načmáráno.

* šero pokoje jí znesnaďovalo určit co to je, jen svit měsíce pronikal oknem.

**Na měsíc se dívala ráda, jeho svit ji vždy inspiroval, zvláště, když byl v úplňku.

* I naklonila ruku s vizitkou, aby její povrch ozářil měsíční svit.

**Písmo nešlo tak lehce rozpoznat,snažila se a nakonec četla : " Jsi můj anděl, který mě pomohl od všeho zlého" .


* Dívence to vůbec nedávalo smysl a doufala že příští setkání jí řekne více.

**Netušila, kdy to bude, pořádně ani nevěděla, kdo on je, ale moc se těšila, věděla, že jí to posune dál v myšlenkách a jistě zažije zcela nové věci, zatím ještě nepoznané.

* Z myšlenek jí vytrhl lehký dotyk o nohy.

**Opět její milovaná kočka, která svým mňoukáním něco naznačovala.

* Očividně jí spánek nic neříkal a nejradši by jsi jen hrála.

**Dívka jí vyhověla, hrála si s ní, sice jenom chvíli, musela jít spát, čekal jí těžký den.

* Spánek na ni přišel velice rychle, díky tajemnému neznámému na kterého se tolik těšila.

**Ale sny už byly horší, poznala  v nich neznámé lidi, které jí chtěli ublížit.

* Každý zlý sen jednou pomine a po něm přichází jen probuzení.

Autor: garik | 22.Srpen 2007 v 13:29 | |

Jsem vděčný

Za partnera, který noc co noc pomačká peřiny,
Protože není venku s někým jiným.

Za daně, které musím platit,
Protože to znamená, že mám stále zaměstnání.

Za nepořádek, který musím uklízet po oslavě,
Protože to znamená že jsem obklopen přáteli.

Za šaty, které jsou mi trochu těsné,
Protože to znamená, že mám co jíst.

Za trávník, který je třeba kosit, okna, která je třeba umývat a okapy, které je třeba opravovat,
Protože to znamená, že bydlím ve svém domě.

Za všechny stížnosti,které poslouchám na vládu,
Protože to znamená že máme svobodu projevu.

Za volné parkovací místo, které je až na konci parkoviště,
Protože to znamená, že mohu chodit.

Za vysoký účet, který platím po večeři s blízkými,
Protože to znamená, že jsem štědrý a že mám někoho rád.

Za únavu a bolavé svaly na konci dne,
Protože to znamená že jsem byl schopný těžce pracovat.

Za otravný budík, který musím ráno vypnout,
Protože to znamená,že jsem ještě naživu.

Autor: garik | v 13:22 | |

životní moudro

Říká se, že člověk potřebuje jen 1 minutu,
Aby zjistil, že se mu nějaká osoba líbí,

1 hodinu, aby ji správně poznal,
1 den, aby ji začal mít rád či milovat,

ale potřebuje celý život, aby na ni zase zapomněl.

Přátelství je prostě přátelství.

Autor: garik | v 13:00 | |

:)

život je těžký
život je boj
jako by nám oči hebký
zakrýval závoj

koukněte pod něj
odhalte tajemství
zaplašte beznaděj
najděte vítězství

nebuďte nesmělí
nebuďte líní
život vás odmění
za vaši píli

Autor: garik | 24.Červenec 2007 v 22:05 | |