příběh - má tvorba , ač není dokončena

* Byla jednou jedna hezká mladá dívka.

** A její rodiče ji měli moc rádi.

* Neměla žádné sourozence, a moc z toho byla smutná.

**Smutek jí přivedl k pláči, to vidělo její koťátko a otřelo se jí o nohu a mile na ni pohlédlo.

* Dívenka ho vzala do náručí, ale plakat nepřestala, pouze ho hladila a plakala.

** Věděla, že jí nepomůže, že její situaci nevyřeší, ale měla alespoň jedinou možnost, jak své špatné pocity   zklidnit.

* A důvod jejího pláče?  Kromě rodičů nikdy nepoznala nikoho kdo by ji měl rád.

**Nikdy necítila to milé pevné objetí, nekončící polibky od člověka, kterému mohla důvěřovat.

* A přitom si tolik přála ten pocit zažít, a ve skrytu duše doufala že se někdo takový někde nalézá.

**Rozhodla se jednat, nechtěla totiž zůstat pořád sama, ale nevěděla, jak to udělat.

* Jelikož, už byl večer, rozhodla se, že půjde spát a že ráno ji snad něco napadne.

**Ale spánek ne a ne přicházet.

* Myšlenky se jí stále upínaly na nelehký úkol, který si zvolila, přesto po pár hodinách usla.

**Probudil ji nádherný východ slunce, byla ohromena, oněměla úžasem, na stole totiž ležela růže.

* Aby růže neztratila svoji krásu, rychle ji umístila do vázy, kterou měla postavenou na stolku.

**Začala přemýšlet, kdo jí tu růži asi mohl dát.

* Z přemýšlení ji vytrhl pohled na hodiny, "je čas jít do školy" povzdechla si.

**Měla před sebou ty ošklivé pohledy spolužáků, když jí nikdo nechápal, přitom chtěla tak málo - pouhé   porozumění.

* Ale dneska to bude jiné, dneska se může těšit z tajemného dárku, a okolí jí tolik vadit nebude.

**Může ještě prozatím naposledy cítit omamnou vůni, ale musí jít.

* Dneska jí škola připadala velice krátká, skoro  nevnímala co se kolem ní děje,jen se těšila až bude moci   odejít domů.

**Až bude moci zahájit svůj plán, tedy zjistit neznámého a rozhodně milého dárce.

* Rychle se vrátila ze školy domů do svého pokojíčku, otevřela dveře a oněměla úžasem.

**Nepřicházely slova, pokojem se linula jen hudba, její nejmilejší písnička a v pokoji někdo čekal.

* V pokoji stál chlapec kterého nikdy předtím nepotkala, a v ruce držel kytici růží.

**Jejich pohledy se střetly, dívka si brzy uvědomila, že ta kytice růží nebude určitě pro ni.




* A měla pravdu, chlapec vytáhl druhou ruku, kterou měl za zády a podal ji růži, kterou v ní držel.

**Neprohodili si jediné slovo, nic, najednou bylo ticho, hudba dozněla a jeden čekal na druhého, co udělá.

* Koukali na sebe a nemohli od sebe odtrhnou pohledy aby nezkazili ten krásný okamžik.

**Neznali se, nikdy se neviděli, nevěděli, co mají společného, věděli jen jedno - to, že se právě do sebe zamilovali...

* Dokázali by tak stát celé hodiny, koukat jeden na druhého, a těšit se z přítomnosti toho druhého ...

**Uvědomovali si, že tímhle mohou ztrácet čas, ale ani jednomu to nevadilo, vadilo jim, že je někdo vyrušil.

* Oba slyšeli ty pomalu se blížící kroky, a ani jeden nebyl schopen se pohnout.

**Jejich pohledy směřovaly ke dveřím, stále vyčkávali, co se bude dít.

* Neznámá osoba se zastavila se přede dveřmi, a oba uslyšeli  "klep,klep" na dveře.

**Dveře se otevřely, byla to jen matka, která jí do pokoje donesla její koťátko.

* Podala koťátko dívence do rukou, ale chlapce si vůbec nevšimla.

**A zase odešla dolů pokračovat ve své práci, aniž by něco poznamenala...

* Chlapec k dívce přistoupil a začal to koťátko hladit.

**Dívka na nic nečekala a udělala to po čem ve svých snech toužila, toho chlapce objala.

* Oba se v danou chvíli objímali a svět kolem nich se propadl, jakoby neexistoval, byli zde jen oni dva, a nic jiného.

**Oba tušili, že jedno krásné jednou skončí, ale bude jistě pokračovat dál, chlapec najednou promluvil, musel odejít.

* Dívka se za ním dívala, jak odchází a uvědomila jsi, že vůbec neví, jestli ho ještě někdy uvidí.

**Než odešel ze dveří nechal jí vizitku na stole a dnes naposledy se na ni usmál. :)

* Dívenka mu úsměv oplatila, ale pro tentokrát sklopila zrak dolů.

**Protože jí začlo po noze škrábat kotě, čímž  dokazovalo, že si chce hrát :)

* Dívka neměla ten den co dělat, večer byl daleko a tak mu vyhověla.

**Neměla už moc myšlenek na psaní hezké prózy, proto se rozhodla pokračovat později ;-)


**Dívka vzala vizitku ze stolu a neustále si jí prohlížela, bylo na ní totiž mimo kontaktních informací i cosi načmáráno.

* šero pokoje jí znesnaďovalo určit co to je, jen svit měsíce pronikal oknem.

**Na měsíc se dívala ráda, jeho svit ji vždy inspiroval, zvláště, když byl v úplňku.

* I naklonila ruku s vizitkou, aby její povrch ozářil měsíční svit.

**Písmo nešlo tak lehce rozpoznat,snažila se a nakonec četla : " Jsi můj anděl, který mě pomohl od všeho zlého" .


* Dívence to vůbec nedávalo smysl a doufala že příští setkání jí řekne více.

**Netušila, kdy to bude, pořádně ani nevěděla, kdo on je, ale moc se těšila, věděla, že jí to posune dál v myšlenkách a jistě zažije zcela nové věci, zatím ještě nepoznané.

* Z myšlenek jí vytrhl lehký dotyk o nohy.

**Opět její milovaná kočka, která svým mňoukáním něco naznačovala.

* Očividně jí spánek nic neříkal a nejradši by jsi jen hrála.

**Dívka jí vyhověla, hrála si s ní, sice jenom chvíli, musela jít spát, čekal jí těžký den.

* Spánek na ni přišel velice rychle, díky tajemnému neznámému na kterého se tolik těšila.

**Ale sny už byly horší, poznala  v nich neznámé lidi, které jí chtěli ublížit.

* Každý zlý sen jednou pomine a po něm přichází jen probuzení.